Výživa božstev

Rasa Ravi

Každé božstvo bez oživování či výživy slábne, časem uvadá až se celkem vytrácí a rozloží se zpět do neforemné abstrakce Šakti. Každé božstvo je dítětem Šakti.

Určitá exoterní božstva jsou některými tradicemi používána i ezoterně. Je nutno se vyvarovat božstev, jejichž „božská“ záře i síla je udržována krveprolitím obětí. Přenesením takového božstva do sádhany bychom zanesli tisíce cizích utrpení a karem do svého mikrokosmu.

Výživa božstev není dobrá ani špatná. Dobré nebo špatné se odvíjí od toho, jaké božstvo a jak vyživujeme. Princip výživy božstev lze dobře ilustrovat na vztazích. Například hádka je vyživována každým přidáním dalších a dalších emocí do nesouhlasu s druhým, až se z ní stává téměř „démonická bytost“, která k sobě váže dvě osoby, jež vzápětí „vysává“. Pozitivní vztah na druhou stranu je vyživován oboustrannou ohleduplností, pohledy, doteky, láskou a časem, který druhému věnujeme. O takových vztazích a citech asi běžně neříkáme, že jsou něčím vyživovány, ale princip je stejný. I krásný vztah s druhým se musí kontinuálně udržovat, i zde platí, že bez výživy a péče časem vztah upadá a vytrácí se. Proto princip výživy nesmíme brát negativně, je to neutrální princip. Jen naše lidské zájmy ho mění v pozitivní nebo naopak negativní.

Ezoterní božstva

Ezoterní božstva jsou božstva sádhany. Jsou tvořena „vykrojením“ z neforemní abstraktní Šakti definováním náma-rúpy, tj. jsou specificky pojmenovaná (náma) a jsou jim přisouzeny konkrétní podoby (rúpa). Ezoterní božstva jsou oživována pránou, modlitbou a meditací skrze sádhanu. V pokročilém stadiu pouhou myšlenkou na ně.

V doméně kandy(0) jsou ezoterní božstva principiálně antropomorfní bohyně (šakti) sídlící na ádhárách. Vládnou nad specifickou částí mandaly. V doméně kandy(-1) jsou ezoterní božstva neutrální (šaktum), nemají prsa ani prsní bradavky, pupek, pohlavní orgány, vlasy ani chlupy. Jsou to orgánová božstva a božstva fyziologických procesů, která jsou oživena při propojení ezoterní mandaly s biologií.

Ezoterní božstva v naší Nauce jsou ojedinělá, nejsou převzata z cizích tradic, jsou zcela čistá bez náboženských nánosů.

Ezoterní božstva nemají a nepotřebují svatyně ve vnějším světě, jejich místo je uvnitř mikrokosmu na specifickém místě v mandale.

Exoterní božstva

Exoterní božstva jsou náboženská. Jsou vyživována světsky. Všechna božstva jsou vždy omezena vlastní náma-rúpou. Rúpa může být jakákoliv koncepce – abstraktní, sociální, emoční či jiná. Je definovaná člověkem; rúpa tak nemusí vyjadřovat pouze „fyzické“ ztvárnění.

Od nejhrubšího/nejtemnějšího způsobu vyživování exoterních božstev k nejjemnějšímu lze vysledovat následující druhy výživy:


1. Výživa uvolněná strachem, utrpením a krví obětovaného člověka.

2. Výživa uvolněná strachem, utrpením a krví obětovaného zvířete.

3. Výživa uvolněná sexuální souloží v zemědělských rituálech.

4. Směs mužského ejakulátu a ženské „tekutiny“ vytvořená po ritualizované sexuální souloži a nabídnuta v misce božstvu jako potrava.

5. Civilizovaná výživa božstev skrze smyslové potěšení, tj. pomocí světla (svíčky, lampy), pochutin, zvuků (činely, hudební nástroje), tance, vůně (kadidlo, tyčinky), estetiky (květiny) apod. Výživa je dále zesilována mantrami a ceremoniálními úkony.

6. Oživování opakováním mantry (mantradžapa).

7. Oživování pomocí upřímné a nevyumělkované modlitby ze srdce. Je to téměř ezoterní úroveň („hovory s bohem“), přesto zůstává exoterní, protože zde je božstvo definováno náboženstvím, nikoliv sádhanou nebo mystickým zřením.

Pseudobožstva lidská

Tato kategorie vyjadřuje stav, když stoupenci uctívají svého žijícího gurua způsobem, který odpovídá uctívání božstev. Jelikož jsou božstva v našem pojetí nelidské entity, nazýváme tyto podoby pseudobožstvy.

Původ tohoto přístupu je nutno hledat v dávné minulosti indických tradic, kdy – jak se věří – se velcí mudrci spojili s bohy, navštívili nebe a vrátili se. Někteří se pak po smrti vrátili zpět k bohům a sami se stali bohy. Božský status získaný po smrti u výjimečně populárních lidských hrdinů, jakými byli například Ráma nebo Kršna, dokonce zcela zastínil jejich lidský původ a jsou dnes uctíváni již jen jako bohové s nejvyšším statutem. Jejich „historický“ vývoj byl obrácen: jejich lidské podoby se staly pouhými sestoupeními samotných bohů.

V indickém pojetí je rozdíl mezi božským statutem velkého mudrce a božstvem (nemajícím lidský původ) často marginální. Nicméně my věříme, že je nutno mezi různými typy božstev rozlišovat, jelikož hinduistické a buddhistické tradice, které se rozšířily až do našich krajů, často učí z našeho hlediska nezdravý duchovní rámec.

Některé tantrické školy dnes běžně učí začínající stoupence umísťovat ve vizualizacích učitele své linie, včetně toho žijícího, nad hlavu. Tato ezoterní praxe ale může mít neblahý duchovní účinek, zejména když takový učitel morálně neobstojí. Z tohoto duchovního úsilí vzniknuvší lidská pseudobožstva se ale radují, protože jsou vyživována zástupy stoupenců. Smysl této praxe, jako téměř vše, co se tantrických nauk týče, byl bohužel zneužit. Původně takovou vizualizaci směl provádět pouze jógicky velmi pokročilý a vyspělý člověk, který přebírá roli v guruovské linii, tedy ne kdokoliv ze žáků a příznivců. Touto vazbou se pak sám stal pokračovatelem linie.

Učitelé se mají ctít, nikoliv uctívat! Uctívání vlastní osoby dělá dobře jen těm, kteří jsou otroky vlastní výjimečnosti a egocentrismu.

Božstva „virového“ typu

Božstva „virového“ typu za normálních okolností nejsou člověku projevena ani ve vnějším, ani ve vnitřním světě, jsou aktivována pouze aplikací určitých na psychofyziologii člověka silně působících substancí (vulgárně řečeno drog). Takto projevená božstva jsou nazývána „virového“ typu, jelikož podobně jako vir bez hostitelské buňky je prakticky jen programem neprojevujícím žádný život, tak ani tato božstva, chemicky ukryta uvnitř substance, sama o sobě bez hostitele nejsou projevena. Vir se projeví jako živý organismus pouze po nabourání se do hostitelské buňky, a podobně i tato božstva se zrodí pouze ve spojení či při reakci na biologický systém člověka. Samotný název „virový“ typ by měl být brán neutrálně jako výstižná analogie, nikoliv automaticky negativně ve smyslu virového napadení organismu.

Kdo vytváří tato božstva? Člověk sám. Božstvo tohoto typu nevznikne bez hostitele, je vytvořeno teprve hostitelem a v hostiteli. Program božstva má přístup do oblastí, odkud se řídí karma člověka (přesněji podle naší Nauky má přístup do paribháv v osmé vimáně). Tvar i vlastnosti božstva tedy vytváří sám člověk, například duchovnímu člověku proto může dané božstvo halucinogenu vytvořit vysoký božský tvar a „sdělovat vysoké ezoterní koncepce“, jinému člověku kvůli jeho odlišným karmám ale klidně hroznou podobu vyvolávající strach a paniku. Taková „ezoterní sdělení“ však nepocházejí od božstva samotného, ono je jen schopno manipulovat s karmou člověka a za dobu působení podané substance je schopno odblokovat karmy, které jinak člověku brání v prožití těchto vysokých stavů. Jedná se tedy o jakýsi vhled do vyššího vývojového stupně vědomí, vytvořený a působící časově omezeně. Člověk tak sice má přístup k těmto „ezoterním sdělením“, ale jako prostředník se ustanovilo božstvo. Z toho faktu lze jednoduše pochopit podstatu výživy božstev „virového“ typu.

Čím jsou tedy tato božstva vyživována? Lidskou touhou po prožívání věcí, k nimiž za normálních okolností člověk nemá přístup. Poté, co božstvo bylo v člověku vytvořeno, ukládá do něj svůj zárodek programu, který v člověku koluje i dlouho poté, co jeho substance vyprchala. Tento zárodek poté cyklicky nabádá člověka k opakovanému požití substance. Člověk takový pocit či myšlenku pak následně považuje za svou, protože je manipulován karmicky pomocí paribháv z osmé vimány, která je nadřazena mysli (čtvrtá vimána). Mysl tak myslí, co je jí přikázáno z vyšší vimány. Ahamkára (ztotožňovatel, jáství, smysl „já“) jako pátá vimána je taktéž v područí osmé vimány, a proto se člověk zcela logicky domnívá, že opětovné požití dané substance není naprosto ničím ovlivněno a že je to jeho naprostá svobodná vůle.

Tento typ božstva nepotřebuje cyklickou výživu, protože jeho život nefunguje kontinuálně, žije ve střídavém režimu on/off. Vlastně nepotřebuje žádnou specifickou výživu, protože člověk jako hostitel mu nabízí vše potřebné k životu.

Každé takto vytvořené božstvo v člověku je jedinečné, tatáž substance u jiného člověka nemůže vytvořit stejné božstvo, protože každý člověk má jinou karmu. Dalo by se říci, že tento typ božstva je zcela osobní a neopakovatelný.

Jak se osvobodit od takového božstva? Jednotlivé substance mají různě dlouho kolující a maskované zárodky. Obecně lze říci, že minimálně rok je třeba k odstranění těchto zárodků. Odstraňování provádí imunitní systém sám, a není nutno dělat nic jiného, než jen nebrat dotyčné substance.