2. Sex v Srdci

Ze sbírky „Pro Bohyni“

Rasa Ravi, 2020

Když je Srdce nabídnuto
ke konzumaci
Bohyni,
vyrvávám Ho ze Sebe.

Otevírám mříže nesvobody:
jedno žebro za druhým.
Rozevírám svou hruď až za prsa
o dvanácti hvězdných paprscích.

Klíční kostí, jako klíčem, vsouvám své paže
do nekonečného prostoru hrudi
a hledám svůj hýčkaný Květ.

Chci Ho utrhnout, ale nenechá se –
má kořeny úplně všude,
je jimi prorostlý celý svět.

Touha potěšit Bohyni je ale silnější
a vyrvu Květ, Srdce, i s celým světem.

V dlaních, lepkavých od krve,
Ho s bázní držím a nabízím Bohyni.

Třískající krev strachu ovládla hlavu.
Ta za chvíli praskne – chudinka,
je příliš maličká, aby chápala.

Nelze uvažovat, jen Cítit.
Kam vědomí nemůže, může Láska.

Srdce napojuji na extraembryonální základní Žílu
a odpojuji od Těla i poslední anastomózy.

Srdce už není moje.
Nic už není moje.

Bohyně přijala oběť
a vzala si Srdce
do Sebe.

Sex v Srdci.

Kdo byl kdo,
kdo je kdo?

Přijmout ukrutný polyvagální strach
jako přízeň Bohyně.
S hrůzou potím polyvaginální secret sekret.

Střed Bytí je mimo Tělo.

Jsem malinkaté světýlko,
malý foton v klidu.

Ani Tělo už není moje,
nikdy ale v pravdě nebylo.
Patří Bohyni, je v Ní.

Bohyně je vznešený Učitel: Šrí Guru.
Učí mně skrze Tělo, Déha Šakti,
Žít mimo dění.
Jsem v Bohyni.

Advaita sem nemá přístup –
jako dítě se drží své hračky:
ztotožňování se.
Veškerenstvo, Jednota, Nejvyšší
jsou jen pihy na Bohyni.