1. Na louce modlitby

Ze sbírky „Nauká“

Rasa Ravi, 2011

Tanec vůní, sálajícího žáru, cvrkotů
na louce rozkvetlé sluncem modlitby,
čas přibrzdil, smích se naklání
svou barevností opřen do vánku svými křídly.

Louka oddána paprskům v blátě bosá,
prsty nohou do kluzkých pochyb ponořené,
suché trsy neklidu popichují do kroku,
mračna svůj stín vnucují pokoře mé.

V tom bzučící mniši na oběd svolávají:
„Nektar nemyšlení! Ke stolu života!“
Na ostrově vůní svobody bytí
motýl chtění zapomněl svá křídla.

Do kvetoucího koberce srolovaná
oddanost znehybněna pokorně čeká
až ve větru sálající nauky
k ní připluje malý člun – nauká.

Kdož schovávají se ve tmě,
hluboce spí – za svitu měsíce
odrazeného od věčné modlitby –
zimní spánek chladu duše.

Okovy ubližování ze svých rukou shoď
a rozevři svou pěst, pohlaď krásu,
na louce rozkvetlé modlitbou tvá vůně tančí,
osudu ať broučci pějí kánon do větru.

Děti noci!
Dospělí dne za vás bdí!