4. Modlitba

Ze sbírky „Nauká“

Rasa Ravi, 2011

Nejvyšší možné Poznání je jen tečkou na konci slov jedné jediné Modlitby.

Modlitba nemá konce, ni interpunkce, je věčná.

Je samoznějící – místo pro modlícího se zde není.
Je nevyslovitelná – Modlitbu na rty své nikdo nepoloží.

Lidé se dusí v plynové komoře vlastního egocentrismu, dobrovolně,
v koncentračním táboře svých sebechválících představ.
Proč však ti zvláštní tvorové nepovstanou a neotevřou si dveře?
Klíčem Modlitby.

Stínohra s vlastním potleskem – toť život bez Modlitby.

Slabost inteligence se ukazuje strachem modlit se.

Modlitba není obchod, není zde chtění, ni žádosti.
Vyvěrá z hloubky jako dosud skrytý podzemní pramen.
Pramen živé vody, nikým nikdy nedotčená.
Ochucená, sycená a obarvená voda v lahvi není Modlitbou,
jen lidskou tužbou a hrou moci.

Modlitbou lze vyhodit zastaralou disketu jáství a připojit se do Sítě zanechávaje své lokální veledůležitosti propadlišti karmických dějin.

Po posledním slovu Modlitby všichni padnou mrtví.