Vědomí, život, inteligence

Výběr prací studentů Ágamické školy
Ágamickou školu vedl Rasa Ravi

Vysvětli pojmy: vědomí, život, inteligence
Úkol z 17. 4. 2004

Život – nemá vlastní sebereflektující inteligenci, „surfuje“ na energetických proudech, tj. automaticky volí nejpřirozenější řešení.

Vědomí – reflektuje život a skrze něj částečně i samo sebe. Má možnost volit paradoxní řešení, a to i taková, která jsou „nepřirozená“ a až životu neprospívající. Toto je předností schopnosti odstupu, kterou si vědomí vůči životu udržuje, a je to zároveň i daň za tu schopnost. S tím souvisí určitý pud „sebezničení“, což znamená, že vědomí si na základě toho odstupu přeje mít nad životem moc a když nemůže, tak má tendenci život zničit s tím, že tak zničí i samo sebe, což je nejspíš nemožné.

*

Život:

Objekt je možno považovat za živý, když se mění – vyvíjí, roste, mění podobu –, jsou-li u něj zjistitelné základní věci jako dýchání, pohyb, přijímání živin (potravy), vylučování odpadních látek, rozmnožování, aktivní období, spánek – klidové období, reakce na vzruchy z okolí –, ochrana vlastního života. To je ale většinou jen vnější pohled. Život může probíhat i skoro neviditelně na první pohled. Z vědeckého pohledu však rostliny patří mezi živé organismy, ale horniny nikoliv. Veškeré změny, kterým horniny podléhají, způsobují vnější činitele, a ne samy horniny.


Vědomí:

Živé organismy mají nějaké vědomí, tedy jsou si vědomé svého já, svojí existence, své odlišnosti od okolního světa. Tedy jakási ahamkára, pocit jáství, který vymezuje. Rostliny dokáží reagovat na dotek člověka, zvířete, dokáží „komunikovat“, musí mít tedy vědomí, že jsou subjektem, k tomu je potřebná i určitá inteligence. Opět u nerostů nejsem schopen žádné vědomí ani inteligenci odhalit. I když vím, že Vše je „živé“, tedy i minerály a nerosty, tak jde o existenci, nebo život tak vzdálený a nepříbuzný všemu ostatnímu, že je nepochopitelný a jeví se jako neživý a nevědomý.

*

Vědomí:

– esence bytí

– přítomno a působí ve veškeré hmotě (živé i neživé)

– všechno v základu je Vědomí, které je ale na určitých stupních různě zakrýváno, čím nižší princip, tím je Vědomí zastřenější, nejzastřenější je u annamaja kóši (tělo tvořené potravou, fyzické tělo, hmotný obal)

– řídí-li Vědomí materiální energie takovým způsobem, že vytváří a udržuje dýchací tvory, nazývá se prána (vitální princip)


Život:

– prána jako vitální princip je oživující podstatou tělesné stránky

– v těle působí jako kontrolor a řídící princip

– život je tedy projevem aktivní pránamaja kóši

– dalším aktivním principem je manómaja kóša


Inteligence, intelekt:

– u člověka a jiných inteligentních bytostí je rozvinuta další kóša: vidžňánamaja kóša – intelekt

– všechny činy jsou vykonávány prostřednictvím intelektu

*

Myslím si, že Vědomí, Život a Inteligence jsou vzájemně neoddělitelné pojmy. Jedno bez druhého nemůže existovat. Rozdíl je pouze v intenzitě působení jednotlivých aspektů těchto pojmů.


Vědomí

Domnívám se, že vědomí té úrovně, jak jsme schopni ho pochopit, je podmíněno ahamkárou. Vědomí se nachází zcela všude a ve všem a záleží jen na množství přítomného tamasu, který do jisté míry určuje, jak je schopno vědomí „se uvědomit“.


Život

Podle známých a ve škole učených vědomostí by se měl život projevovat především příjmem, zpracováním a následně výdejem přebytečné nebo změněné energie, dále obranou proti nepřátelskému okolí, schopností vývoje a přizpůsobení se a samozřejmě snahou po vlastní reprodukci. Podle mne vyhovuje těmto kritériím jakákoliv hmota, i ta tzv. neživá, jenom jsou ta kritéria rozložená do různě dlouhého časového údobí, takže to člověk nedokáže vždycky správně uvidět.


Inteligence

Myslím, že inteligence hodně souvisí se schopností pamatovat si a se schopností manasu konstruovat hodně složité konstrukce, a také se schopností buddhi vybrat správnou konstrukci, tedy správnou z hlediska vyšší inteligence. Rozdíly v inteligenci mezi například člověkem, živočichy, rostlinami a kameny je pouze v tom, jak se to komu jeví. Například člověk si myslí, že rozhoduje a určuje si sám, na co bude myslet, zatímco u zvířat se člověku jeví, že nejsou inteligentní, protože například neumí mluvit. Z hlediska zvířat se však může počínání člověka jevit jako nanejvýše neinteligentní (například zaprasení ovzduší a prostředí, v němž žije). Dále se jeví, že rostliny jako by měly jakousi inteligenci propůjčenu od přírody, či spíše, že inteligenci nepostrádá příroda jako celek. O skalách, kamenech a ostatní tzv. neživé hmotě si člověk myslí, že nemá inteligenci žádnou. Podobně jako u vědomí, bych přisoudil i samotné inteligenci schopnost rozvoje, a tedy schopnost zbavovat se postupně přítomného tamasu.

*

Vědomí je nepohnuté, bez počátku i konce, bez vlastností. Je to, co zbyde, pokud eliminujeme všechno.

Život je nejabstraktněji chápáno jako protipól Vědomí, jako svět změn, svět vzniků a zániků. Vlastně celý projevený svět je živý, ale člověk často rozděluje svět na živý a neživý. Živý svět pro něj představují bytosti, které mají plus-mínus podobnou inteligenci a stupeň Vědomí jako on. Např. kámen má příliš nízkou inteligenci a Vědomí je téměř zakryto, tudíž je pro nás neživý. Superinteligentní bytosti s vysokým stupněm vědomí jsou pro člověka buď nevnímatelné, a tudíž neexistující, nebo není schopen komplexně vnímat jejich veškeré projevy, a tak pro něj vlastně také neexistují.

Člověk se domnívá, že je nejinteligentnější bytostí, a inteligenci ostatních poměřuje srovnáním se sebou samým, srovnáním vybraných vzorců chování, jež považuje za reprezentativní. Opravdová inteligence a stupeň vědomí však odpovídají tomu, do jaké míry si bytost utváří své životní podmínky vědomě v souladu s karmickým zákonem, anebo do jaké míry je strastiplně a nekontrolovatelně smýkána svojí karmou.