Co je proces učení se z pohledu ádžni?

Výběr prací studentů Ágamické školy
Ágamickou školu vedl Rasa Ravi

Úkol z 31. 1. 2004

Proces učení je sběr informací a zkušeností využívaných při poznávání světa a sebe sama. Poznání má v životě člověka význam praktický, poskytuje mu větší orientaci ve světě a umožňuje mu snadnější a pohodlnější existenci, protože je předpokladem k přetváření a ovlivňování životních podmínek. Praktický význam učení je překročen významem intelektuálním, kulturním a duchovním. Učíme se jeden od druhého, poučujeme se z vlastních chyb, navazujeme na vědomosti našich předků; to všechno vede k relativně rychlému vývoji, oproti jiným životním formám tady na Zemi. Učení je charakteristické pro člověka a je mu umožněno jeho fyzickou stavbou (vzpřímená postava, volné končetiny) a mentální činností. Vědomosti získané učením a jejich důsledky v podobě fyzické pohody, ušetřené energie a času vedou člověka k dalšímu rozvoji při jeho osobních zájmech a koníčcích. Učení přináší radost a uspokojení ze samotného poznávání, které vytváří nové a nové otázky, jež je třeba zodpovědět. Učení spolu s touhou vede člověka k duchovnímu poznání.

Proces učení je funkcí ádžni. Podílejí se na ní všechny její vimány. 9. vimána přináší inspiraci z vyšších sfér. 8. vimána určuje, co konkrétně člověka zajímá, a nutí ho se dané oblasti věnovat. Čitta ukládá získané informace a zkušenosti, bez čehož je proces učení ze své podstaty nemožný, protože v procesu učení se vždy vychází z předchozích vědomostí a dovedností. Buddhi a ahamkára umožnují člověku vnímat a soustředit se. Manas je konstruktérem vytvářejících obrazy a pojmy z informací, které jsou zprostředkovány indrijáni a lalanou. Vliv 3. vimány bude možná v ovlivňování nálady a přístupu k učení, ale spíše zanedbatelný vedle vlivu nižších čaker.

*

Proces učení je pro člověka zásadně důležitý. Znamená zdokonalování se jednotlivce i celé společnosti (evoluční proces). Člověk se učí něco nového, nové dovednosti, poznatky, učí se ze zkušenosti druhých lidí a ověřuje si to v praxi. Učí se proto, aby z toho měl užitek. Např. pračlověk se naučil používat oheň, posléze ho dokázal i vyrobit (musel zjistit jak – naučit se to).

Příklad: Učíme se z knihy; učíme se interpretovat a rozumět textu. Je to důležité pro rozvoj paměti, uvažování filozofickým způsobem, porovnávání poznatků, vyvozování správných závěrů z přečteného textu, umět analyzovat myšlenky textu. Znamená to porovnávat vše nové s poznatky uloženými v paměti, příp. opravit či přehodnotit to, co si pamatujeme a máme uloženo v čittě.

Indrijáni zprostředkují přenos informací do manasu. Ahamkára se připojí – uvědomělé čtení a třídění poznatků. Pod vlivem buddhi manas porovnává nové informace (nebo informace nově podané o už známých věcech) se složkami z čitty. 8. vimána do toho zasahuje tím, že na základě daného programu určuje, co je pro člověka důležité vědět a pamatovat si. Podle toho se pak určité soubory zařazené čittou nacházejí buď někde na dostupném místě v archivu, nebo ve zcela odlehlé budově – nepoužívané soubory. 8. vimána tedy může podstatně zasáhnout. Člověk bude něco číst, ale nebude ho to bavit, nic mu to neřekne, ani si neuvědomí důležitost obsahu. Podle toho to čitta zařadí. Tedy informace se sešly v manasu, které je porovnává a analyzuje a prozkoumává souvislosti s těmi už uloženými. Může dojít k tomu, že se starší soubory informace přepíšou; nové věci jsou poté aktuálnější.

8. vimána také ovlivňuje zapojení ahamkáry. Když je to pro mě karmicky důležité, buddhi neustále burcuje ahamkáru k pozornosti na tu věc. Z manasu pak odchází informace v podobě složek zpět do čitty – staré nebo opravené a nové. Vytvářejí se asi také tematické soubory. Pokud je to např. informace o józe, ukládá se poblíže všech příbuzných informací: indická filozofie, tantra, Šiva-Šakti, hinduismus, historie, mystika, sanskrt, buddhismus… Jde také o to informace před uložením zpracovat: něco je vyslechnuto nebo přečteno a v manasu se porovná jejich hodnota a použitelnost. Podle toho (dle priority) jsou pak uloženy čittou. Z nových i starých informací lze dojít k dalším zjištěním, rozborem všech souvislostí, takže se nejedná jen o hromadění faktů, ale o utváření nových názorů, spojení, možností. Je to filozofický přístup: pokládat otázky a hledat na ne odpovědi. Učení tedy nevede jen ke shromažďování množství informací, ale i k novým prožitkům, zážitkům, pochopením. Získané informace se aplikují v praxi a jsou tak užitečné.

*

Učení je vytváření nových neuronových spojů či funkčních drah ve spojích, které již existují, řeklo by se asi z fyziologického hlediska. Z hlediska ádžni by to bylo zřejmě strukturování čitty, ukládání nových údajů do ní a to ukládání takové, aby související věcí byly blízko sebe, protože učení se děje opakováním (viz, co jsme si říkali a psali o opakované situaci). Učit se je důležité proto, aby buddhi měla lepší podklady pro rozhodování, to je jeho hlavní výhodou. S lidstvím člověka to souvisí tím, že to člověk dělá s vynaložením vůle a často se učí věci, které nepotřebuje bezprostředně k přežití, čímž překračuje pouze biologický život a vyvíjí určitou činnost, při níž je posilována pozice ádžni vůči ostatním čakrám.