Pránické energie

Výběr prací studentů Ágamické školy
Ágamickou školu vedl Rasa Ravi

Krátké shrnutí výkladu z 31. 10. 2004


Prána (prána-váju) je vitální princip. Je jedna, ale projevuje se deseti způsoby. Rozlišuje se 5 hlavních a 5 vedlejších prán. Zatím jsme se zabývali 5 hlavními pránami. Jsou to: prána, apána, vjána, samána a udána. Slovo prána tedy označuje jak celý nerozlišený vitální princip, tak i jeden z jeho deseti projevů.

Každý druh prány má svou funkci a všechny dohromady oživují a udržují organismus. Nejčastěji se hovoří o dvojici prána-apána, která svým protichůdným působením vytváří dualitu. Prána-apána zprostředkovávají komunikaci mezi objektem a jeho okolím. Prána zajišťuje nádech, příjem potravy a pití a také absorpci kůží. Na fyzické úrovni se tedy projevuje centripetálním pohybem hmoty a na úrovni psychické pak přitažlivostí. Jedná se o pohyb z venku dovnitř a také o jakýsi příjem informací z okolního světa.

Vedle toho apána je výdechem a umožňuje také vylučování z organismu, a to jak odpadních látek, tak i např. spermatu či menstruační krve, a také vypuzení plodu z těla. Apána je centrifugální síla ve hmotě a odpudivost v psychice. Představuje směr opačný, zevnitř ven.

Tím, že existuje toto uvnitř a vně, vzniká ona dualita individua a jeho okolního světa. Proto je cílem jógina sjednotit pránu a apánu v jedinou a odstranit tak dualitu. Existenci těchto dvou pránických energií, prány a apány, umožňuje vjána, která je jakýmsi jejich rozhraním. Vjána je nesouvislý neřízený tok energie, nachází se po celém těle i na jeho povrchu. Dá se poznat důkladným prozkoumáním vnitřního prostoru pomocí apány a vnějšího pomocí prány. Vjána je prostorem zaklíněným mezi nimi a zabraňuje tomu, aby splynuly v jedinou.

Samána je pak jejich (prány a apány) střet. Obrovská síla, která vzniká třením prány a apány je schopná transformace. Pomocí samány se drtí a spaluje potrava, proto se samána popisuje např. jako oheň trávení. Souvisí také se zdravím a vitalitou organismu, s jeho imunitou a obranyschopností.

Udána, poslední z pěti hlavních prán, je princip udávající směr vzhůru. Udána udává duši směr k duchovnímu cíli. Jsou tu ale karmické překážky a ty brání udáně v jejím pohybu vzhůru. Udána je prostředkem k výstupu sušumnou a současně ukazatelem evolučního stupně duše. Sjednocením prány a apány mizí jak vjána jako jejich rozhraní, tak i samána jako jejich střet. Pak může udána volně stoupat k Bohu.



Úkoly studentů


Pojem „prána“ se užívá jednak jako zastřešující obecný pojem pro všech pět druhů pránických energií, ale zároveň i jako označení jedné specifické energie z oné pětice. Etymologický původ slova lze odvodit z kořene „an“, tj. dýchat. Někdy se o práně hovoří jako o vitálním dechu, ale to není zcela přesné.

Pět základních druhů prány: prána, apána, vjána, samána, udána.

Prána představuje nádech, pohyb zvnějšku dovnitř, od objektu k subjektu, včetně individuálního vnímání okolních objektů. Apána je opakem, výdechem, pohybem zevnitř ven, od subjektu k objektu, tím, čím se člověk projevuje ve svém okolí. Vjána je tím, co odděluje pránu a apánu od sebe, co je odlišuje, je jakoby jejich hranicí a představuje neuspořádaný mikropohyb ve všech směrech. To, co člověk vnímá jako hranici mezi sebou a okolím, je jeho povrch těla, na kterém můžeme vjánu nejsnadněji vnímat.

Samána vzniká na rozhraní prány a apány, jejich interakcí, pro snadnější pochopení vzniká třením prány a apány. Představuje sílu proměny, má schopnost měnit poměry, respektive rozložení předchozích pránických energií. V těle člověka představuje oheň trávení, je zodpovědná za imunitní systém a obecnou rovnováhu v bytosti. V makrokosmu je například bleskem, vyrovnávající rozdíl elektrických potenciálů.

Udána představuje pohyb směrem k pravému Bytí člověka. Tento pohyb (tj. evoluce) je neustále přítomen, ale je brzděn karmickými překážkami a silami jiných směrů.

Přestože se rozlišuje pět druhů prány, je také možno říci, že jsou jedinou energií, respektive jejími projevy. Správným cvičením pránájámy se prána a apána uvádí do rovnováhy, při cvičení nestejných poměrů nádechu a výdechu se aktivuje (a samozřejmě harmonizuje) samána.

Poznáním hranice mezi pránou a apánou – tj. vjány – se z určitého úhlu pohledu smazává rozdíl mezi pránou a apánou a směry jejich působení a naplno se projeví směr pohybu udány.

*

Udána směřuje vzhůru, je analogií gravitace v tom ohledu, že směřuje k nejpřitažlivějším, tj. zde nejvyšším, centrům. Pojmy „nahoře“ a „dole“ jsou tu velice relativní, zhruba analogicky k pojetí gravitace. Je to prostředek k výstupu sušumnou – zafixuje duši na určitém stupni, kde je daná bytost. Karma jako překážka brání pohybu blíže k nejvyšším centrům. Identita bytosti je fixována karmou, nikoli pránickými energiemi.

Prána směřuje zvenku dovnitř, nádech je jen jedním z jejích projevů. Apána směřuje naopak zevnitř ven (výdech). Běžně je prána a apána v člověku jako akce a reakce, pouze v jednotě se projevuje jako jediná síla, která prochází skrze člověka. Sjednotí se tak i s udánou. Vjána zabraňuje, aby prána a apána byly v jednotě. Její tendence je projevovat se jako nesouvislý tok energie. Je vlastně tvořena pránou i apánou, ale tak, že jejich „mikroelementy“ jsou chaoticky promíseny. Je to tím pádem taky hranice mezi pránou a apánou. V těle je „cítit“ na jeho povrchu.

Samána je střet prány s apánou. Jedním z projevů samány je trávení. Vzniká náboj, který dokáže přeměňovat věci, jakýsi „biologický oheň“. Fungování samány určuje vitalitu a zdraví. Samána je závislá na „kvalitě“, „rytmu“ a „rychlosti“ prány a apány.

Udána proniká celý systém naskrz. Sjednocení prány a apány, k čemuž je jedním z prostředků pránájáma, zruší podmínky pro působení vjány a samány, a udána způsobí vniknutí do středu „duchovní gravitace“.

Vlastní postřeh: Spokojenost tkví v rovnováze mezi přijímáním a odmítáním, což by se dalo považovat za projev rovnováhy prány a apány, asi jeden z psychologických aspektů takové rovnováhy.

*

Pránické energie jsou z mého pohledu v oblasti skutečných zázraků, na které lidské smysly, respektive lidské chápání nestačí. Myslím si, že pránické energie nejsou ani tak energie, jako spíše určité směry. Domnívám se, že i jmenované energie jsou jen projevy prány, apány, vjány, udány a samány, respektive toho, co tyto prány představují. Dokonce i nazvat je „směrem“ není asi úplně správné. A když, tak snad je možné nazvat je směrem v jakémsi vyšším stupni chápání. Možná by bylo přesnější říkat o pránických energiích, že jsou to principy. Nicméně pro lepší vyjadřovací možnost je budu i nadále nazývat všeobecně přijímaným názvem pránické energie nebo prány.

Pokud si budu myslet, že pomocí svého dechu a vědomí mohu usměrňovat pránu a apánu (a tím nepřímo ovlivňovat ostatní pránické energie včetně udány), myslím si, že to není úplně přesné. Řekl bych, že přesnější je, že cosi vyššího v mém vědomí použije pránu a apánu k mému vývoji a projevem prány a apány pak je, že tzv. cvičím s pránickými energiemi. Dále si myslím, že jedna pránická energie podminuje druhou a jedna bez druhé by ztratila smysl, respektive kdyby jediná z těch pěti chyběla, nemohly by existovat ani ty ostatní.

Například aby mohla prána někam proudit, musí mít napřed kam, tzn. že musí nejdříve existovat ohraničený subjekt, který bude patrně „obalen-ohraničen“ vjánou, resp. něčím na principu vjány. Pak teprve může proudit energie „z vnějšku dovnitř“. Podobně i apána je takto podmíněna vjánou. Stejně tak samána by nemohla existovat bez prány a apány. Dojde-li k oddělení subjektu, musí se subjekt, ať už je jakýkoliv, vždy nějak vyhranit či postavit vůči absolutnu. Udána jakoby určuje, jak „daleko“ je subjekt od absolutna a co všechno musí subjekt podniknout, aby s absolutnem zase splynul. Snad se to celé dá představit jako určitá vzdálenost od absolutna. Tady někde bych možná hledal vznik prostoru. I zde se nachází, podle mne, stopy dalších rozměrů, protože který ze tří, resp. čtyř známých fyzikálních rozměrů by mohl určit směr „od subjektu ke Zdroji“? I když se říká, že udána je směr vzhůru, je to rovněž nepřesné. V kompetenci udány je například i gravitace a ta, z lidského pohledu, směřuje vždy dolů. Rovněž obrátíme-li pozornost k Šivovi, který je ve všem a všude, kterým fyzikálním směrem se obrátíme?

Pránické energie spolu úzce souvisí a dá se o nich začít mluvit o jakékoliv z nich a stejně dojdeme ke všem. Například aby mohla existovat udána, tj. směr ke Zdroji, musí se nejdříve Zdroj omezit, aby mohl vzniknout subjekt, zdánlivě odlišný od Zdroje (odlišný alespoň z hlediska subjektu). Pak může teprve udána mít kompetenci „směru ke Zdroji“. A zase! Subjekt je „obalen“ vjánou, aby mohl mít pocit oddělenosti a aby subjekt mohl „žít a vyvíjet se“ musí existovat samána, která zase bez prány a apány nemůže fungovat.

Takže to celé shrnu: Pominu-li tři guny, jeví se mi pránické energie jako v určité úrovni vše, co existuje čili jeví se jako základní principy existence samostatných subjektů v pěti odlišných ale neoddělitelných aspektech. Zároveň cítím, že mluvím o něčem tak závažném, že si nejsem jistý, jestli jsem projevil vůči práně, apáně, vjáně, samáně a udáně dostatek úcty a pokory. Tuším, že lidskými slovy nelze správně popsat, co doopravdy jsou pránické energie a že na různých úrovních se pravděpodobně budou jevit tak, jak z mého současného lidského hlediska nejsem schopen ani postřehnout, natož správně popsat. Proto se omlouvám, je-li mé podání nesrozumitelné nebo dokonce zmatené.