Komunikační díry a komunikační kanály

Výběr prací studentů Ágamické školy
Ágamickou školu vedl Rasa Ravi

Úkol z 18. 4. 1999

Důvody vzniku komunikačních děr:

1. Nepřesně definované pojmy – každý si může pod určitým slovem představit něco jiného.

2. Rozdílné znalosti – odborný jazyk, odborné termíny – těžko se domluví laik s odborníkem.

3. Nepřesnost vyjadřování.

4. Neochota připustit nesprávnost vyjádření, neochota pokusit se najít jiný způsob vyjádření.

5. Odlišné vnímání světa (barvy, zvuky, chutě, vůně).

6. Těžko pojmenovatelné abstrakce (pocity, city…).

7. Rozdílné životní zkušenosti.

8. Rozdílné životní postoje.

9. Netolerance.

10. Uzavřenost, strach, stud.

Každý člověk chápe určitý pojem na základě svého vzdělání, inteligence, zkušenosti, svého vnímání a prožívání. Každý chápe pojem do jiné hloubky a s různou přesností.

*

Vyšším (závažnějším, protože neodstranitelným) stupněm nedokonalosti terminologie je neschopnost jazyka vyjádřit určité jemné rozdíly a vyvolat přesnou představu jevů vymezených právě takovými nepostihnutelnými rozdíly oproti něčemu pojmenovatelnému. Vyvolat pak představu kombinace více takových jevů je prostřednictvím jazyka naprosto neproveditelné. Myslet nemyslitelné by předpokládalo nejprve pojmenovat nepojmenovatelné jmény, vytvořit definice: definovat nedefinovatelné pomocí těch jmen, a teprve kombinováním termínů vytvořených těmi definicemi myslet nemyslitelné.

Další oblastí komunikačních děr jsou situace, kdy mysl naráží na místa zablokovaná různými „plakáty“ a tabu, a proto zde komunikace vázne – je odkloněna, zablokována (výpadky paměti – ač ne všechny jsou tohoto typu). Jindy je do komunikace vložena přílišná nedůvěřivost až agrese.

Domnívám se, že pokusy odstraňovat překážky tohoto druhu jsou přínosnější než pokusy vypěstovat terminologii přesnou nad přirozené meze jazyka.

*

Myslím, že může být více důvodů, proč vznikají komunikační díry. Jedním z nich je například záměrné „jakoby neporozumění“ toho, co říká ten druhý, protože mi to pomůže rozšířit můj „manévrovací“ prostor. Jiným důvodem může být prosté přeslechnutí nebo nepochopení toho, co říká někdo jiný. Obráceně rovněž platí, že nevyjádřím-li se dosti přesně čili vyjádřím-li se nepřesně a říkám trochu něco jiného, než jsem chtěl vyjádřit (třeba i z důvodu, že dost dobře nejde vyjádřit to, co chci – třeba podoba Boha), je to důvodem pro vznik komunikační díry.

Jiným velmi významným důvodem pro vznik komunikačních děr je neupřesnění významů jednotlivých slov a pojmů. Pod stejným slovem nebo pojmem si mohou dva lidé představovat něco docela odlišného.

*

– přibližná definice komunikačních děr

– individualita jako hlavní příčina odlišností ve vnímání světa

– řeč je jedním z hlavních komunikačních kanálů, důležitost přesných pojmů

– komunikační díry existují i ve vztahu muže a ženy, např. v sexu

– vztahy kultur jsou mnohdy zatíženy velkými komunikačními konflikty

– tolerance a pochopení jako základ nápravy komunikace

*

Komunikačními dírami lze nazvat určitá hluchá místa v komunikaci mezi lidmi, jež vedou k vzájemnému nepochopení se všemi důsledky z toho plynoucími. Lze tedy říci, že díky těmto hluchým místům, dírám, plně nechápe druh druha, muž ženu či ve větším měřítku určité společenství lidí např. národ jiný národ.

Jedna ze základních příčin komunikačních děr je asi v tom, že každý člověk má určitou individualitu, cítí se oddělený a má v sobě vlastní způsob chápání a vnímání světa. To je dáno mnohými faktory, např. genetickými vlivy, výchovou, jíž se člověku dostalo, úrovní inteligence, což se dá souhrnně nazvat harmonickými předpoklady. Existuje určitá všeobecně přijímaná shoda v popisu světa, jenž se projevuje tím, že se lidé shodnou na obecných principech, třeba na tom, že černá není bílá apod. Při bližším pohledu se však začne jevit zřetelně ten fakt, že obecné principy jsou relativní právě proto, že existují individuální odlišnosti mezi lidmi, tedy, že neexistují dva lidé, kteří by měli stejné vjemy a chápání světa. Příkladem může být situace, kdy se lidé pokoušejí pomocí slov popsat své vjemy barev. Mnohdy se stává, že se nemohou vzájemně domluvit, když se snaží slovy přesně popsat odstíny barev. Tyto neshody se dají vysvětlit např. i odlišnostmi ve stavbě oka dvou lidí, což samozřejmě platí na všechny smyslové orgány. Nejenom však smyslové orgány. Musíme si uvědomit, že zpracování vjemů mozkem je odlišná pro každého člověka. Dá se říci, že se to projeví více tehdy, když porovnáváme rozdíly mužské a ženské psychiky.

Výrazný komunikační prostředek je řeč. Při řeči máme možnost vyjádřit pomocí slovních spojení své myšlenkové pochody a chápání. Byli jsme naučeni chápat za slovy určité myšlenkové obsahy či významy. Sokrates učil, že je důležité přesné vymezení pojmů, protože jedině tak se dá při slovní komunikaci druhým přesně vyložit, jak co chápeme, a tak se vyhnout možným nepochopením a konfliktům. To se vztahuje nejen na filosofické popisy světa, ale i na slovní popisy smyslových vjemů okolního světa. Vyspělost národa a jeho jazyka se projevuje i tím, že v daném jazyce je mnoho pojmů k vystižení jemných odstínů barev. To je i jeden z příkladů, kdy se projeví zřetelný rozdíl mezi tím, co vnímají muži a ženy. O ženách je známo, že dokáží přesně odlišit a popsat odstíny barev i tehdy, když muži již nevidí žádné rozdíly. Přesto je asi možná náprava a rozšíření pole shody tím, že se v budoucnosti podaří vypracovat systematická metoda výuky lidí k přesnému rozlišování barev.

Jednou z oblastí společenského života je umění. Patří sem i hudba. V minulosti byly v různých kulturách vypracovány určité tónové stupnice, na kterých stojí hudba dané kultury. Příkladem nám může být západní klasická hudba a např. hudba staré Indie. V obou kulturách existují vlastní tónové stupnice, a tak se často stává, že Evropan odmítá poslech indické hudby, protože mu zní nepřirozeně. Ve svém důsledku to může být jednou z příčin, proč se jedna kultura cítí být povýšena nad jinou, z čehož vzniká komunikační díra.

Je důležité se zmínit o tom, že právě pro specifické odlišnosti mezi muži a ženami je mnoho komunikačních rovin, na kterých to jaksi vázne. Muži si většinou ani neuvědomují, že jejich vjem a chápání světa je v mnohém zcela odlišný od toho, jak svět vnímají ženy. Mužům ženy často přijdou příliš iracionální, citové, ale to jen proto, že muž necítí to, co žena. Dnešní věda nám potvrzuje, že ženský mozek a celá psychika funguje v mnohém odlišně od mužů. Jestliže se tedy nedostává mužům schopnosti plně se vcítit do žen, a tak pochopit, že se jim svět jeví poněkud odlišně, pak tu nemůže být ani plná harmonie.

Další oblastí, ve které se projevuje velké nepochopení a komunikační díra, je lidská sexualita. V této oblasti existuje množství jizev a tabu. Ženy jako slabší pohlaví se často cítí jen jako nástroj ukojení mužského chtíče. To má za následek určitou frustraci žen, čemuž nahrává fakt, že existuje velké množství žen, které nezažily nikdy plné sexuální uspokojení. Podaří-li se tedy jednou nalézt společnou harmonickou komunikaci i v této rovině, tak zákonitě dojde k obroušení mnohých ostrých hran a k posunu komunikace lidí na kvalitativně vyšší úroveň.

Komunikační díry se projevují také ve velkých měřítcích např. ve vztahu jedné kultury k druhé. Historickým faktem je, že si silnější národy podmaňovaly slabší. To s sebou přináší vždy konflikty, protože národ je nositelem určité kultury. Příkladem nám může být např. kolonizace Ameriky nebo zotročení černé rasy bílou. Každá kultura má svá specifika daná např. vyspělostí společenských vztahů, náboženství apod. Pokud se tedy v minulosti stalo to, že si bílá rasa zotročovala černé obyvatele Afriky, pak z toho musel zákonitě vzniknout komunikační konflikt, protože se setkaly dvě různě vyspělé kultury. V podmaněných národech vždy pak existuje kolektivní pocit křivdy, jenž se táhne napříč generacemi. Je jasné, že pak existuje velká vzájemná nedůvěra, strach čili určitá komunikační díra.

Vidíme tedy, že se komunikační díry projevují na mnoha rovinách. Východisko z tohoto vleklého problému lze asi spatřit jedině ve vzájemné spolupráci, v opravdové snaze vidět v druhých partnery pro komunikaci, v úctě a toleranci ke způsobu chápání světa jinými lidmi. Prvořadá musí být snaha odstranit vlastní klapky na očích a zkraty v myšlení, které vedou člověka k netoleranci. Brát komunikaci i jako schopnost žít a vyjít v harmonii s dalšími bytostmi.

*

Komunikační díry, důvod vzniku:

– při komunikaci dochází ke ztrátě části informace nebo k jejímu zkreslení = komunikační díra

– dány odlišnostmi mezi účastníky komunikace (individuální filtr vnímání, různé zkušenosti, pojmy a jejich spojení mají subjektivní významy, někdy natolik odlišné, že dochází k děrám v komunikaci) a neporovnatelnost osobní zkušeností mezi dvěma osobami

– často se týkají tabuizovaných témat, četnost výskytu komunikačních děr mají vypovídací schopnost o společnosti

*

RR (2006): Komunikační díry často vznikají i na bázi nevědomých či málo konkrétních komunikačních kanálů, kdy informace pramenící skrze tyto kanály člověk nesprávně interpretuje, nebo kdy jsou v rozporu s určitou karmickou či paměťovou stopou. V případě rozporu: je-li takový rozpor správně vyhodnocen, člověk vnímá, že ačkoliv osoba mluví o „jablku“, její neverbální komunikační kanály mluví o „hrušce“. K případu nesprávné či unáhlené interpretace porovnej: mluvíme s člověkem, který má dlouhé, neupravené a mastné vlasy vs. s člověkem, který je upravený, nosí oblek s visačkou a usmívá se „americkým obchodním úsměvem“. Herec se stává dobrým hercem v momentě, kdy dobře ovládá nejvýraznější komunikační kanály, načež mu divák uvěří roli.

Není-li sádhaka schopen rozpoznat velmi jemné kanály a související informace, jistě nerozpozná ani své vlastní jemné „špíny“ karmické individuality.



Komunikační kanály


Mimika obličeje, gesta rukou a těla, pohyby očí, řeč s intonací, komunikace s okolím prostřednictvím pachů, způsobem oblékání a chování.

Mimika obličeje – velmi výrazný komunikační kanál, protože výrazem mimických svalů člověk chtěně či nechtěně dává najevo druhým své momentální vnitřní stavy. Ve tváři vidíme jak radost, utrpení, bolest, tak i např. lhostejnost. Člověk tedy může mít snahu nedávat najevo, co prožívá, ale určité zrcadlení lze vidět vždy. Dobrým příkladem nám mohou být světci, kterým se v tváři zrcadlí hluboká duchovní zkušenost a moudrost.

Pohyby očí – další výrazný komunikační kanál. Každý ví, že pohledem lze mnohdy sdělit víc než slovy, příkladem budiž třeba pohledy zamilovaných lidí. Člověk se špatnými úmysly v nás může vzbudit svým pohledem mrazení a odpor. Máme tedy v sobě určitý smysl pro postřehnutí informace, jež takový pohled obsahuje.

Pohyby a gesta těla – už i na západě psychologové vědí, že v gestech a polohách těla je důležitý zdroj informací o lidské psychice. Vnitřní neklid se musí zákonitě zrcadlit i v tělesných polohách jako projevech jedince.

Dalším komunikačním kanálem může být vnímání pachu. Lidské tělo jako velká chemická továrna vyrábí i množství pachů, které samozřejmě cítí ostatní v okolí. Právě pachy mohou hrát roli osobní přitažlivosti mezi pohlavími, a tak ovlivňovat komunikaci.

*

Řeč a to, co je v řeči: opakování určitých slov, výška hlasu a její změny, pomlky, rychlost řeči a její změny.

Gestikulace a mimika, směr pohledu, udržování vzdálenosti, připodobňování postoje a gest partnerovi v debatě. Vzhled zevnějšku.

*

Komunikační kanály vně a dovnitř

Vně: řeč, mimika obličeje, oděv, intonace řeči, gesta rukou, obuv, způsob řeči, pohyby těla, účes, kulturnost chování, psaný projev, image, zaujmutí postoje k druhému člověku (posměšný, přátelský apod.), zaujmutí konkrétního postoje k nějakému problému, situaci nebo stavu něčeho a dát najevo city.

Dovnitř: pláč, smích, smutek, radost, strach, odhodlání, deprese, pocit štěstí, pocit marnosti, pocity obecně, práce smyslů (přijímání informací z okolí), přemýšlení, zájem o něco, nezájem o něco, meditace a meditační či duchovní cvičení obecně, četba a příjem informací obecně (i mimosmyslové čili nesmyslné), těšení se na něco, obavy z něčeho.

*

Verbální: řeč – rychlost, hlasitost, intonace, důraz, pauzy, citové zabarvení hlasu.

Neverbální: mimika obličeje, pohledy, gestikulace, postoje, pohyby těla, doteky, vůně, chutě.

Při mluveném projevu člověk využívá možností svého hlasu, který moduluje podle různých kritérií. Může si pohrávat s hlasitostí, s rychlostí, intonací, melodií hlasu. Významné je i citové zabarvení hlasu. Tyto možnosti člověk využívá vědomě i nevědomě. Takovéto aspekty projevu mohou usnadňovat vyjadřování mluvčímu i přijímání informace posluchači. Pro oba je snadnější se vyladit jeden na druhého, popřípadě na situaci, o které je řeč. Při monotónním projevu upadá zájem a pozornost posluchače. Naopak dramatičnost projevu strhuje zájem posluchače. Zároveň ale může odvést pozornost od obsahu sdělovaného (bulvár) a strhnout k prožívání emočního náboje projevu.

Díky možnostem modulace hlasu a rytmu řeči může člověk zaujmout, zapůsobit, přesvědčit, ovlivnit, ovládnout. Pauzy a melodie usnadňuje vysvětlování, zdůrazňování důležitých bodů, vytváří prostor pro zamyšlení, pro souhlas. Určitá opatrnost a váhavost při řeči může předejít vyslovení něčeho nevhodného. Člověk se za svůj projev může také schovávat anebo si s jeho pomocí vytváří image.

*

– verbální – obsah řeči, přesnost vyjadřování, stavba a složitost vět, používaná slovní zásoba (šířka, spisovnost, archaismy, cizí slova), užívání parazitních slov

– neverbální stránka řeči – melodie, akcenty, rytmika, rychlost, pauzy v řeči, plynulost, různé zvuky (mlaskání, ehm, mmmmm, ééé, pokašlávání), výslovnost, zřetelnost, hlasitost, barva hlasu (přiškrcenost apod.)

– řeč těla – celého – postoj (na jedné noze, na obou, šíře rozkroku, zkřížení, přenášení váhy, pohupování se, přešlapování)

– držení těla + jeho pohyby (kývání se, shrbení, pokleslá hlava a ramena, záda jako pravítko, míra strnulosti a uvolnění, kroucení se, ošívání se, neklid)

– vzdálenost

– dech – rychlost a hlasitost, případně zvuky

– části těla – nohy, ruce a paže (v kapsách, založené, před tělem, drbání se, upravování si oděvu či vlasů, hraní si s rukama či předměty)

– hlava a krk – rozhlížení se, obličejová mimika (obličejové svaly, kůže, obočí, rty, víčka – mrkání, oči – různé pohledy, rychlost těkání, pohled do očí, šíře zorniček, jazyk)

– gestikulace – doprovázení řeči, některá gesta jsou v dané kultuře univerzální (zatnutá pěst)

– haptika (doteky)

– teplota a napnutost pokožky a svalů

– tanec

– sex

– řeč doplňků těla – oděv, vůně, pach, účes, nalíčení, čistota, „ušmudlanost“