Karmická rozcestí a křižovatky

Výběr prací studentů Ágamické školy
Ágamickou školu vedl Rasa Ravi

Úkol z 23. 5. 1999

– je to jakýsi „nulový bod“, od kterého je tu něco nového (např. postoj), co tu dříve nebylo, jsou to okamžiky radikálnější korekce směru vývoje bytosti, mezník

– jejich závažnost nelze obecně určit – pouze z určitého úhlu pohledu s odstupem času

– vývoj je k nim usměrňován karmou – buď se člověk „sám“ rozhodne, nebo je dotlačen karmou; je často ovlivněn řadou „banálních nahodilostí“

*

Karmická rozcestí se mi jeví jako určitý životní okamžik, ve kterém se člověku zrcadlí ve velké míře následky jeho předchozích činů, a kdy se musí pod tlakem těchto následků rozhodnout k určitým činům či mezi něčím volit, což ho výrazně ovlivní v jeho dalším životním osudu. Člověk si je málokdy plně vědom, jak důležité jsou takovéto momenty. Často se přihodí nějaká událost a člověk se musí rozhodnout, volit si mezi něčím, aniž si je vědom závažnosti svého rozhodnutí. Po určitém čase si však může jasně uvědomit, že stál na určitém rozcestí, že jeho volba měla velký dopad na jeho další osudy. Je-li tedy člověk na určité karmické křižovatce, tak přestože má určité možnosti svobodné volby, je pod silným tlakem okolností a nemá mnoho manévrovacích možností. Jedno rozhodnutí může urychlit nebo zvrátit jeho dosavadní vývoj.

*

Chápu je jako situace, kdy je člověk konfrontován se zvláštním souběhem okolností, kdy se buď má rozhodnout mezi variantami, které si uvědomuje, nebo jindy si je neuvědomuje a jen cítí určitou důležitost. Bývá to nejspíše tak, že touha po nějakém prospěchu táhne člověka na jednu stranu a vnitřní nutnost (svědomí) na druhou. V každé takové situaci je nutné opřít se o svědomí, protože z karmických rozcestí vede jen jedna cesta správná. Ta druhá, tj. všechny jiné, nejsou jistě definitivně špatné, ale znamenají zbytečné zdržení na duchovní cestě (asi – zdržování světa tím, že člověk řeší určité své problémy delší dobu, než by se dalo).

Správná cesta není přímočarým pokračováním čehokoli dřívějšího, stejně jako není poznatelná podle toho, že se odchyluje od dosavadního směru…

*

Pojem „karmické rozcestí“ je zřejmě nutné chápat v několika různých úrovních či rovinách. V nejvyšších rovinách, myslím, platí, že něco jako karmické rozcestí neexistuje. Protože zde je karma čistým vyjádřením následků z minulých období, resp. výsledků a zde, ve vyšší rovině, je vlastně stanoven nejenom výsledek, ale i příčina výsledku. To znamená, že je dopředu stanoveno i kterých chyb a pochybení se bytost ve svém vývoji dopustí a jak za to pak zaplatí.

V poněkud nižší rovině je karmické rozcestí časový bod nebo i úsek, v kterém se rozhoduje o dalším osudu bytosti. Ve skutečnosti bytost skutečně projektuje svůj vlastní osud a používá ke svému projektování jak vnější vlivy, tak svá vlastní rozhodnutí. Jestliže při rozhodování o svém dalším osudu převáží vnější vlivy, má ego pocit, že za nic nemůže, že to byly šťastné nebo nešťastné okolnosti, které ho přinutily konat tak a tak. V případě, že vnějších vlivů je méně, převládne u ega pocit, že se sám rozhodl, jak bude v tom kterém případě postupovat, a tak se egu zdá, že je to ono samo, kdo rozhoduje o svém osudu.

V ještě nižší rovině (nikoliv lineárně nižší – lineární je zde snad jen evoluce) „karmické rozcestí“ spíše znamená, že bytosti zde mají dojem, že jsou pány svého osudu, a je jim dána rozhodovací pravomoc (resp. bytost, jedoucí na svém silném egu má dojem, že o sobě sama rozhoduje). Potom se dá mluvit o karmickém rozcestí jako o bodu či uzlu, kde bytost musí rozhodnout o něčem, co silně ovlivní její další existenci. Takový karmický uzel může být velmi nápadný (třeba rozhodnutí, zda se oženit nebo nikoliv), ale může být taky velmi nenápadný (například rozhodnutí, zda vstoupit nebo nevstoupit do nějaké místnosti, kde se „náhodou“ potkám se svojí budoucí manželkou).