Karma a její tříbodové řešení

Výběr prací studentů Ágamické školy
Ágamickou školu vedl Rasa Ravi

Rozvést tři body uvedené na setkání z 30. 1. 2005
1. Rozeznání problému a touha ho vyřešit.
2. Zaujmutí správného postoje.
3. Vědět, co s problémem udělat, a udělat to.

Co to znamená, naučit se rozpoznávat karmu? Zde je zřejmě míněno naučit se rozpoznávat, která karma je pro nás aktuálně důležitá, která nás tlačí, ke které jsme „dotlačeni“ nějak ji řešit či se z ní poučit. A také se naučit oddělovat od sebe méně komplexní problémy sdružené do nějakého více zamotaného komplexu. Člověk ví, které karmy ho tlačí, ale většinou před tím zavírá oči. Dají se identifikovat jako zdroj vnitřní nerovnováhy, projevené jako vztek, smutek, neuróza, napětí, nepozornost, jako situace, které nás později mrzí. Důležité je pozorovat naše životní situace a snažit se v nich najít určité analogie a opakování.

Když už jsme si uvědomili, že se opakovaně dostáváme do určitých – v důsledku nepříjemných – situací, je potřeba analyzovat je co možná nejvíce nezaujatě. Důležité jsou otázky typu „proč?“ a „jak?“. Např. proč jsem zase vybuchl vzteky a jak jsem se do oné situace vlastně dostal? Nezaujatý postoj předpokládá, že neakceptujeme odpovědi, které nám předkládá naše ego – většinou je to to první, co nás napadne. Např. proč jsem se naštval? Protože mne Pepa vytočil. Ale proč? No přece jeho blbostí. Ale jde to, být stoprocentně nezaujatý? V mém stadiu nyní asi těžko. Karma „manipuluje“ i mé myšlení. Bod týkající se nezaujatosti je vlastně už spjat s prvním bodem – pokud by v nás již nebyl určitý stupeň nezaujatosti, asi bychom těžko karmy identifikovali. Určitě bude vhodné, snažit se rozdělit určitý problém na základnější podproblémy a „rozškatulkovat“ podle příslušných čaker. Ono rozškatulkování pomáhá nezaujatému přístupu.

Tím se vlastně dostáváme k bodu třetímu – mít způsob či metodu řešení – a zjišťujeme, že ony tři body od sebe nelze úplně oddělit. Ještě se vrátím k té odpovědi na modelovou otázku „proč jsem se naštval?“ První extrémní odpovědí bylo „protože Pepa je blbej“. Musíme se ale vyvarovat i druhého zavádějícího extrému „protože jsem černý hříšník s chaotickou manipurou“. Tahle odpověď sama o sobě také moc užitku nepřináší. Je třeba vnímat všechny strany konfliktu rovnocenně, tj. skrze anáhatu. Shrnu to: metodou hledání řešení by měla být rozumová analýza opřená o anáhatu a rady svědomí. A řešením samotným je pak prosazení nalezené teorie v denní praxi.

To také není jednoduché. Onen závěr musí být pochopen a prožit celou bytostí. Z mé zkušenosti se mi zdá, jako by hlava byla v pochopení rychlejší než třeba emoce (mým osobním příkladem je žárlivost). Domnívám se, že se člověk bude opakovaně dostávat do oné situace, ale po pochopení hlavou se díky snaze jednat podle hlavy se emoce časem určitým způsobem poučí, že hlava má pravdu a časem odezní. Skutečné řešení, kdy v nás nevzniká ani stopa pochybností ani náznak emocí z dané situace, je většinou dlouhodobé. Karmu je zřejmě potřeba dovyžít. Racionálním pochopením dané situace a snahou aplikace onoho pochopení přestaneme danou karmu dále zamotávat a zesilovat a ona se časem zklidní a dovyžije.

*

První poznámku, kterou jsem si napsal pod 3. aspektem je, že k překonání jáství je třeba překonat karmu. Poslední poznámka je, že „řešení karmy je jít do sebe a mít ochotu odložit kousek svého ega“. Z toho mi vyplývá, jako by karma byla téměř totožná s egem nebo že bez karmy by neexistovalo ego a bez ega by neexistovala karma. Navzájem jsou oba pojmy svázány, ba přímo se podmiňují.

Za úkol jsme měli rozvést tyto tři body, tj.to co si pod těmito body představujeme.

1. Rozeznání problému.

Když jsem začínal cvičit růženec, pamatuji si, jak se mi do snaživého soustředění vkrádaly myšlenky na to, co mne v té době nejvíce trápilo. Dokonce se několik dní po sobě vkrádaly stejné či podobné myšlenky, a dokonce se objevovaly na stejných místech růžence. Tehdy mi to připadalo zajímavé, ale až dnes asi tuším, proč to tak bylo. Domnívám se, že když člověk začne něco cvičit a snaží se soustředit nebo se pokouší potlačit své bludné myšlenky, potom se mu vnutí jen myšlenky silnější, než je soustředění samotné. Jinými slovy, myslím si, že každá myšlenka, která vstoupí do vědomí, je vyprodukována některou částí karmy. Vlastním soustředěním dokážeme potlačit jen ty méně důležité myšlenky, a tak dostávají prostor ty silnější a důležitější. Dokonce si myslím, že to právě je podstatná část mechanismu vlastního osvobození. Vyřešit všechnu karmu nebo alespoň tu nejpodstatnější část, aby se člověk mohl doopravdy soustředit a zastavit myšlenky. Pravděpodobně existují v józe i konkrétní cvičení, která vedou právě k objevení se důležitých myšlenek, ukazujících na těžší části karmy. Také si myslím, že v tom obrovském množství karmy nejsme často ani schopni rozlišit, která karma je důležitější, resp. která záležitost by se měla řešit dříve nebo intenzivněji. Také jsem si jistý, že je přede mnou i karma, na kterou mé současné síly a schopnosti ani nestačí. Jednou snad budou stačit.

2. Zaujmutí správného postoje k problému.

Ať mi odpustí ti, kteří ode mne uslyší tento případ už poněkolikáté. Je to ale dobrá připomínka, jak není snadné zaujmout správný postoj k problému. Už mnohokrát jsem se snažil, velice upřímně, odpustit svému bratrovi to, co mi kdysi udělal. Snaha byla opravdu upřímná, a dokonce jsem tu záležitost i pustil z hlavy, protože jsem byl přesvědčený, že jsem mu odpustil. Po několika dnech či týdnech jsem ale sám sebe přistihl při představě, jak klečím na ležícím bratrovi a divoce a nenávistně mu mlátím pěstmi do obličeje. Tehdy jsem pochopil, jak nesnadné je někdy zaujmout správný postoj a jak snadno se ego dokáže samo sebe oklamat. Z toho vyvozuji, že vědět, jaký je správný postoj ještě nemusí znamenat totéž, co zaujmout jej. Čili někdy je těžké najít správný postoj, a ještě těžší je zaujmout jej doopravdy. Domnívám se, že někdy i člověk dokáže správný postoj nalézt a i zaujmout. Naskýtá se ale otázka, jestli by ke stejnému problému dokázal zaujmout stejný postoj i v nějaké jiné situaci či v jiných podmínkách.

3. Vědět, co s problémem udělat.

Tohle je nejtěžší část úkolu. Nejen proto, že jsme těsně před tímto tématem ukončili setkání, ale hlavně proto, že jsme si také napsali, že řešení tkví v odložení kousku vlastního ega, a to se egu tak nelíbí, že zoufale hledá, jak se tomu vyhnout nebo alespoň řešení oddálit. Zkrátka ego nechce vědět, co s problémem udělat. Také jsme si napsali, že aby mohl člověk karmu řešit, musí ji dát do pohybu. Tady si myslím, že to neznamená udělat stejnou chybu podruhé a čekat na dvojité „zaplacení“ karmy. Podaří-li se dát karmu do pohybu, bude se jednat nejen o nalezení a zaujetí správného postoje, ale hlavně o schopnost ega odložit kousek sama sebe a v probíhající karmě jednat jaksi (biblicky řečeno) podle „Božího plánu“, tj. z hlediska ega proti vlastním zájmům. Vlastně bychom neměli karmické vyrovnání vnímat ani jako nějaký trest za něco. Takový postoj by ukazoval na nedořešení karmy.

Tady jsem si teď přečetl, co jsem nahoře napsal a musím se trochu smát, protože koukám, co všechno já nevím o karmě a jejím řešení a jak snadno o tom píšu – tak jak to, že nemám už všechnu karmu vyřešenou?

*

Člověk nemůže řešit dříve karmické problémy, než vůbec zjistí, co to karma je, a že s ní lze něco dělat (není to osudová danost, nebo předurčenost). Musí mu tedy dozrát jeho vlastní karma k tomu, aby byl schopen (bylo mu umožněno) o existenci karmy uvažovat a uvědomit si naléhavost jejího řešení. To si člověk uvědomí, když se věnuje meditacím, soustřeďuje se apod.

Karma se projevuje jako nečistota v nádích, jako zanesené či zcela ucpané kanálky nádí, které jsou špatně průchodné, nebo neprůchodné pro pránu. Tím se prána dostává třeba jen do některých center a jiné jsou „blokované“. Člověk si tedy musí tyto nádí pročistit. Vidí nebo uvědomí si to na základě souvztažnosti mezi mikrokosmem těla a makrokosmem světa. Vidí své vlastní problémy (uvědomuje si je), svůj egoismus, své špatné vlastnosti, nedostatky. Jako aktuální karmické problémy na řešení má brát ty, které se mu přímo nabízí. Musí ale vědět, jak vyřeší ten který problém (např. problematika vztahů – partnerské, k rodičům, postavení ve společnosti, majetek).

Na řešení problému může přijít při meditaci nebo při nějakém duchovním cvičení, které např. přijal od svého učitele, nebo ho sám učitel navede na řešení. Nutnost zaujmout nezaujatý postoj při řešení karmických problémů a po jejich vyřešení, je z toho důvodu, aby nevytvářel svým „angažovaným“ postojem další karmu – pýchou a nadutostí nad tím, jak je dobrý a velký jógin a jak se mu daří rychle postupovat a řešit karmu. Sice čistí nečistoty na jednom místě, ale na druhém je zase vytváří. Proto musí být nezaujatý.

Možno říci, že řešení karmy znamená postupně zpřístupňovat a otevírat, provětrávat a zabydlovat se ve všech komnatách vlastního těla (světa). Objevovat je a obnovovat je. Např. začínáme jako na zámku, kde máme k dispozici 1 klíč a tím můžeme odemknout 2–3 místnosti a zde bydlíme. Přitom zámek má spoustu chodeb (i tajných) a 100 místností. Musíme najít klíče k dalším komnatám a začlenit do svého světa postupně celý zámek…

*

Co to ale jsou karmické záležitosti či karma? Je zde velký prostor pro úvahy a celá problematika se mi zdá velmi komplikovaná. Jsou karmou všechny naše pocity, myšlenky, situace, ve kterých se ocitáme jako následek našich předchozích skutků? A co nutné zkušenosti, které nás přibližují k poznání? Ty přece nejsou podmíněny našimi konkrétními skutky, ale jsou přitahovány naší nedostatečností, aby nás obohatily a přiblížily k moudrosti. Je naše nevědomost a cesta z ní naší karmou? Jak jsme si způsobili takovou karmu? Nevím, nevzpomínám si. A jsou naší karmou skutky, ke kterým jsme puzeni jednotlivými čakrami? Není to vše naše přirozenost? Proč tedy musíme snášet následky něčeho, k čemu jsme byli více méně naprogramováni? Jak je možné, že stejné skutky vědoucího člověka-jógina a člověka nevědomého nevedou ke stejným výsledkům. Řešení se musí nacházet někde tady. V našich postojích a pocitech. V našem nadhledu či v naší závislosti. Z vlastní zkušenosti ale víme, že pouhá racionalizace k získání skutečného nadhledu či nedotknutelnosti nestačí. Tisíckrát můžeme analyzovat a takzvaně chápat danou situaci, a přesto být v zajetí svých pocitů. Podléháme libosti a nelibosti, přitažlivosti a odporu. Jsme nuceni ke konání, a tedy vytváření karmy, nebo svazováni odporem a strachem, a tak odděleni od zkušeností.

Tato úvaha mi ale nikterak neusnadnila problematiku rozpoznání karmy ani způsobu jejího řešení. Opět se musím uchýlit ke zjednodušení, které vidím v otevřenosti a v odhodlání zabývat se vším, co nám život přináší, ať v podobě nových situací a výzev, anebo v podobě myšlenek a vzpomínek.

Dalšími body práce s karmou je nezaujatý pohled a znalost, co s karmou dělat, jak ji řešit. Zdá se mi, že tyto dva body při práci s karmou splývají a já sama bych považovala karmu za vyřešenou, kdybych se dopracovala k nezaujatému pohledu. Ve své mysli právě slyším námitku, která mě upozorňuje na to, že skutečně vyřešená karma se již dále neobjevuje, což popírá existenci onoho nezaujatého pohledu. A já na to odpovídám, že to bych považovala za další stupeň nezaujatosti, jako uvolnění všech vazeb s danou karmickou záležitostí. To je ale až výsledek. Očištění se od karmy. Osvobození se. Jak se k tomuto stavu dopracovat? Na tomto místě bych přeci jen slevila z absolutního nezaujatého pohledu, který jsem před chvílí zhodnotila jako výsledek práce s karmou, a nezaujatý pohled bych definovala jako ochotu připustit si různé varianty skutečnosti, různé úhly pohledu. Je to ochota vzdát se svého původního hodnocení situace, ochota připustit si původní motivy, ochota naslouchat svému svědomí, přestat se šťourat ve svých bolístkách a obviňovat druhé, ochota prožít i dosud odmítané, ochota odpustit a ochota odpustit si. Je to proces plný myšlenek a pocitů, kterými je třeba se postupnou analýzou propracovat k neutrálnímu postoji.

Naše racionalizace a analýza jsou však tak silně ovlivněny našimi předchozími zkušenostmi a našimi pocity, že se dá na jejich objektivitu jen stěží spoléhat. Není to právě ono, cituji, „zakřivení lidského myšlení pod mocí karmy“? Jaké nástroje tedy máme k dispozici k řešení naší karmy? Možná jsou to naše pocity, které jsou bezprostřední reakcí na jednotlivé situace i na jednotlivé myšlenky. Pocity by mohly vyjadřovat souhlas a nesouhlas. Možná jsou posly svědomí upozorňující nás na to, že není něco v pořádku. Podmínkou ovšem zůstává ochota věnovat pocitům náležitou pozornost, přesto anebo právě proto, že jsou tak proměnlivé.

Myslím si, že řešení karmy je hledání klidu a vyrovnanosti. Někdy se řešení nachází ve vyrovnání se s bolestivou nebo černou minulostí. Jindy v rozpuštění nezdravých citových vazeb a ve zrušení připoutanosti. Jindy zase v překonání strachu a odporu a podstoupení něčeho, co nás posune dál.