Jama-nijama – Jógická doporučení na duchovní cestě

Výběr prací studentů Ágamické školy
Ágamickou školu vedl Rasa Ravi

Doslovně jama znamená: uzda, brzda, omezení, překážka, držet (se) na uzdě, vozataj. Jógin je oním vozatajem čili jamou, který řídí svůj vůz (tělo a mysl). Jama tedy znamená (sebe)ovládání a principy vedoucí k tomuto cíli. Jednotlivé tradice mohou mít odlišný počet a seznam jam i nijam.

Vůbec nejdůležitější jama-nijama je ahimsá. Od ahimsy lze odvodit všechny ostatní principy. Je rovněž nejtěžším bodem k následování, protože sem patří i činy, o nichž nevíme zpravidla nic či jen málo (např. obyčejnou chůzí zabíjíme mravence, imunitní systém v nás automaticky odstraňuje vetřelecké mikroorganismy bez našeho souhlasu-nesouhlasu).

*

Jógická doporučení na duchovní cestě podle Tantrarádža-tantry:

1) ahimsá – neubližování, nenásilí

2) satja – pravda, pravdivost, pravdomluvnost

3) ástikja – víra, oddanost, zbožnost

4) árdžava – přímost, upřímnost

5) samatá – stejnost, rovnováha, klidná mysl

6) dhrti – stálost, neměnnost, pevnost, rozhodnost

7) kšamá – trpělivost, vytrvat, přemáhat hněv, tolerance, odpuštění

8) dajá – soucit, soulad, pochopení

9) tridhá šaučam – trojnásobná čistota

10) samtóša – spokojenost

11) gurusévana – služba guruovi



Nejběžnější rozdělení jam a nijam, podle Pataňdžaliho:

jama:

ahimsá (neubližování, nenásilí)

satja (pravda, pravdomluvnost)

astéja (nekradení)

aparigraha (nehromadění, zřeknout se věcí, chudoba)

brahmačarja (cudnost, zdrženlivost, nepodléhání vášním)


nijama:

šauča (čistota)

samtóša (spokojenost, pozitivní přístup)

tapas (sebekázeň, sebeovládání)

svádhjája (sebepoznání, studium svatých písem)

íšvara pranidhána (obětování všeho Bohu, poslušnost hlasu Svědomí)





Úkol z 26. 10. 2002
Jamy a nijamy, vlastní postřehy

1) Ahimsá – neubližování – souvisí se soucitem, pochopení toho, co násilí způsobuje včetně karmického zatížení. Neubližovat skutky, myšlenkami, řečí. Anáhata: doporučení rozvíjet cit.

2) Satja – pravda, pravdomluvnost – kompetence ádžni, neboť si uvědomuje nutnost pravdivě se postavit sám k sobě, svým problémům. Pochopení vyšších zákonitostí a toho, co způsobuje lež. Teprve když realizuje Pravdu, bude „pravdivě“ poznávat. Pravda, pravdomluvnost, pravdivost, tj. každé slovo, skutek a myšlenka člověka mají být pravdivé. Višuddhi: Nejenom, že je to způsob správné komunikace, ale pravdu (poznatky) poznává jen po pravdě toužící.

3) Ástikja – víra. Víra v něco, co nás přesahuje, přesvědčení o existenci a reálné možnosti toho dosáhnout. Víra je určitá vložená důvěra, která se ale potvrzuje (utvrzuje) či upevňuje. Znamená víru v duchovní cíl, víru v Boha.

4) Árdžava – úpřímnost. Adept má ukazovat svojí skutečnou tvář nejen zevně ale i uvnitř pro sebe, upřímnost.

5) Samatá – rovnováha, klidná mysl. Oproštěnost od dotírání vnějšího světa. Udržet klidnou mysl bez myšlenek, které stále vytrhují a maří celkovou usebranost. Je to ale velmi těžké. Neustále je třeba znovu a znovu usilovat o to, aby vnější objekty nebo myšlenky, dotírající jako obtěžující hmyz, si nepodmaňovaly mysl. Zachovat si odstup od objektů, neroztěkanost mysli. Klidná mysl, lhostejnost v pozitivním slova smyslu. Znamená to nenechat se vyrušit myšlenkami či vnějšími objekty, které nejsou pro duchovní vývoj potřebné, ani ve vnoru ani během bdělého stavu.

6) Dhrti – stálost. Zdůrazněna vůle k prosazení cvičení. Vztahuje se to k prvotnímu rozhodnutí, kdy člověk začal usilovat – proč to dělá a co chce dokázat. Pravidelně pak přijde ochabnutí a zlenivění. To je nutné v sobě určitým „násilím“ překonávat. Stálost. Souvisí s klidnou myslí. Sádhaka má být vytrvalý, pevný, stálý v duchovních cvičeních.

7) Kšamá – odpuštění. Zpracovává v sobě to, že cokoliv se mu děje, je to jen odrazem z jeho nitra. Ostatní lidé jsou jako zrcadla, která se mu nastavují, aby viděl svoje vlastní nečistoty. Rozhodnutí o odpuštění vychází z ádžni, která celou záležitost rozebere, uvědomí si souvislosti a smíří se sama se sebou (mysl). Odpuštění. Vždy a každému. Veškeré chyby ať sádhaka hledá vždy v sobě, a ne v druhých. Anáhata: Rozvíjení lásky k druhým.

8) Dajá – soucit. Anáhata se účastní onoho citu (sou-citu), zde je ono propojení se všemi, kteří trpí, a ádžňá to potom zpracovává na vyšší úrovni. (Mohu se snažit soucítit, ale nechápat nic, pak to není ono.) Jde tu o skutečné a pravdivé pochopení, co ten člověk prožívá, proč to tak je a jak mu mohu např. účinně pomoci. Soucit. Není to slepá lítost nad druhým člověkem, což je vlastně jen podvědomou nadřazeností, ale ponoření se do pocitů druhých a naprosté pochopení co, proč a jak.

9) Tridhá šaučam – trojnásobná čistota:

— čistota mysli – je to psychohygiena, náprava nedobrých sklonů jejich odstraňováním, např. rozebíráním bodů jamy a nijamy

— čistota těla – manipura – zdraví

— čistota skutků – (podobně jako u čistoty mysli)

Ádžňá posoudí, aby člověk jednal nezištně, neubližoval a nejednal manipurácky. Trojnásobná čistota, tedy mysli, těla a skutků.

10) Samtóša – spokojenost. Spokojenost s tím, co nám život nyní dává, včetně rychlosti duchovního pokroku (či nepokroku). Spokojenost rezonuje s pokorou přijetí našeho současného stavu. Spokojenost v důsledku pochopení, proč se nám děje to a ono. Ádžňá: souvisí s vírou, že všechno je, jak má být – řídící princip existence.

11) Gurusévana – služba Guruovi. Jde o vztah žáka ke guruovi, podřízenost a obětování se pro gurua. Slouží guruovi z lásky, s pokorou, docela se mu odevzdává se vším, co má a obětuje i svoje touhy a chtění. Ví, že guru o něho pečuje – víra a důvěra v gurua. Anáhata/ádžňá: láska k Bohu a poznání vůbec, péče o vlastní řídící princip vlastního vývoje.





Úkol z 29. 1. 2005
Jamy a nijamy – obecné zamyšlení (podle Minaříka)

Složky všeobecné mravní kázně jsou: neškodit, mluvit pravdu, nekrást, zdrženlivost a potlačování vůle hromadit. Jinde jsem našel soubor mravních slibů doplněný o další, například, že člověk by měl být zmužilý. Tomu všemu se má žák jógy věnovat slovem, skutkem i myšlenkou, nebo se má opačným sklonům slovem, skutkem i myšlenkou vyhýbat.

Minařík píše:

Problém šťastného nebo nešťastného života je problém pocitový. A protože z hlediska jógy tento problém musí být vyřešen jako první, je jako první krok k jógickému školení předepsána jama. Jama značí kázeň citu. Její pomocí se doslova vyrábí štěstí. Zlostný, zarputilý, nepříjemný, mnoha věcmi zaujatý a omezený člověk by chtěl toto všechno nechat stranou, jednoduše si sednout do jógické pozice a soustřeďovat se tak dlouho, až se stane šťastným. Ale jako nelze s koňským spřežením létat a s letadlem jezdit po městě, tak nelze soustřeďováním dospět k pocitům štěstí. Tak se musí začít s jamou.

A „odměna“? Tvrdí se, že:

— Když jógin zakotví v základní mystické síle pravdomluvnosti (pravdivosti), stane se nositelem tajných sil urychlujících dozrávání, takže se jeho slovo bude stávat skutečností.

— Když zakotví v základní mystické síle nekradení, získá všechny poklady.

— Zakotví-li v základní mystické síle zdrženlivosti (čistoty), získá moc přesvědčit.

— Upevní-li se v oproštění od hrabivosti, získá vědění o povaze (druhu) svých zrození.

— Čistota mu získá ušlechtilý odstup od vlastního těla a nebude více vtahován do okruhu nečistoty jiných.

 

Druhým krokem Pataňdžaliho osmidílného jógického školení je tzv. nijama, znamenající očistu ve smyslu morálním, tedy očistu na vnější úrovni. Obsahuje pět bodů:

– Čistota těla a mysli (šauča). Čistá mysl nedovoluje propadat světskosti, ale naopak orientuje mysl k božství a jeho kvalitám.

– Spokojenost (samtóša). Dobrou náladou je nutno především paralyzovat bezprostřední vliv odříkání se světa. Pokud takovou náladu jógin nerozvíjí, stává se jeho askeze bezúčelnou, a když dopustí, aby se v něm rozvinul pesimismus, dokonce i škodlivou. Spokojená nálada také rozmnožuje sílu a vytváří psychologické podmínky k překonání všech riskantních momentů na mystické cestě.

– Askeze (tapas). Askezí má být bytost oproštěna od stálého nepřiměřeného chtění, ačkoli jsou dovoleny úkony k zachování života. Jíst se má pro zachování těla, uvolňovat mysl, když se askezí zvýšilo napětí na hranici duševní únosnosti, i stýkat se s lidmi je asketovi dovoleno, jestliže tento styk je prospěšný duchovnímu prospěchu askety nebo jeho přátel. Je také dovoleno ukrýt se před nepohodou, věnovat čas nezbytnému spánku apod. Není však dovoleno vyhledávat smyslově potěšující prožitky a nechat mysl, aby se rozptylovala zájmy, které nejsou prospěšné vývoji k duchovní dokonalosti.

– Studium posvátných písem (svádhjája). Poslouchání védského učení se rovná nezbytnému teoretickému vzdělání na ochranu před diletantstvím v józe, které člověku může velmi škodit. Na našem kontinentě může být tento příkaz vykládán jako příkaz číst knihy pojednávající o filozofii a metodice jógy.

– Poslušnost a uctívání osobního boha (íšvara pranidhána).Víra v Boha je předpokladem vnitřního pozvednutí do světa transcendentních kvalit a zábranou vzniku beznaděje a nihilismu. Klanění se božství je projevem pokory a uvádí se jím do pohybu očišťující a osvěcující karma. Odříkávání svatých slov, džapa, slouží k energickému vylučování světských věcí z mysli a k navození zájmů duchovních, náboženských nebo mystických. Pobožnost též vede k pokoře a k vyvolání mentálně i mravně očistných vlivů.





Úkol z 7. 12. 2002
Šest překážek podle Tantrarádža-tantry

1) Káma – chtíč, smyslná žádost, rozkoš: Ego si přeje uspokojení, projevuje touhy. Především manipura, pak svádhišthána – sexualita. Chtíč, smyslná žádost, touha po objektech uspokojení, slast.

2) Kródha – hněv, zlost. Je to obranná reakce na ohrožení ega a jeho moci. Především manipura, také porucha emocí v anáhatě; hněv vzniká, když se nesplní, co chci.

3) Lóbha – chtivost, hrabivost. Snaha získat co nejvíce moci, peněz, majetku, pak se manipura cítí bezpečněji a jistěji (posilování moci nad druhými a ovládání). Chtivost, lačnost, hrabivost. Jednoznačně manipura.

4) Móha – klam, blud: zcestnost, podléhání např. nějakému dogmatu (vnějšímu nebo i vnitřnímu). Nejsou tu informace z vyšších center a chybí inspirace. Jedná se o manipuru.

5) Mána – žárlivost, závist, nedůvěřivost, nevraživost. Vyplývá ze strachu o ztrátu hodnot snahy získat více moci či majetku – manipura. Anáhata: porucha emocí.

6) Mada – pýcha, hrdost, nadutost, domýšlivost. Z pocitu vlastní nadřazenosti a důležitosti vyplývá mada. Ego si na sobě zakládá, ostatní hodnotí negativně, podřadně – typická manipura. Pýcha, hrdost, nadutost, domýšlivost – ve všech případech se ego přeceňuje a potvrzuje svou důležitost.