Předtřídy a třídy

Rasa Ravi

Před vlastními třídami šikharinů existují tři přípravné předtřídy. Praktikanti předtříd nejsou nazýváni šikharinem. Samotné třídy šikharinů začínají od třídy novorozeněte, čímž se současně myslí narození se pro Nauku.

Do jednotlivých předtříd a tříd je člověk uveden svým učitelem na základě oboustranné důvěry. V předtřídách se taková důvěra teprve rodí. Učitel sestavuje výuku podle možností i schopností praktikantů. Individuálně přidává různé techniky, jako jsou zpívání manter, prvky bhakti atd. Pokud nepostačují kategorie předtříd a tříd, kuláčárja může danou předtřídu nebo třídu dále dělit například na první, druhý atd. stupeň, neměl by ale narušit celkovou koncepci zde načrtnutou.

Tato koncepce je zde záměrně málo konkrétní, jelikož konkretizace je úkolem pro učitele. Smyslem této koncepce je tedy ukázat kostru, na jejímž podkladě v jednotlivých předtřídách a třídách probíhá výuka. Nastavuje hrubé mantinely, co lze a co nelze v té či oné předtřídě a třídě vyučovat.



Předtřída (1) oplozeného vajíčka

Po oplození vajíčko cestuje vejcovodem směrem k děloze. Trvá to sedm dní.

Tuto předtřídu lze popsat frází „na cestě“. Člověk je „naočkován“ (oplozen) duchovním cílem a uvědomuje si, že to není jakási nedosažitelná pasivní abstrakce, ale že k němu vede cesta. Rozhodne se vykročit na cestu a udělá první kroky, které se brzy stanou pravidelnými, jelikož cítí, že jinak se nikam neposune. Hledá ukotvení se u Zdroje (směruje k uhnízdění v děloze).

Objeví důležitost morálních pravidel, v nichž se postupně zdokonaluje. Seznamuje se s vnitřním prostorem svého těla pomocí ásan a relaxací, respektive pomocí alternativních metod (například odvozených z bojových technik). Skrze etické učení či přirozený cit se začne zajímat o náboženské tradice světa a o duchovní literaturu. Učí se sedět zpříma, seznamuje se se základy správného dýchání a soustředění, zpívá mantry. V této předtřídě člověk již pravidelně chodí cvičit do skupiny aspoň jednou za týden, respektive se své praxi pravidelně věnuje doma. Vyhledává společnost stejně uvažujících a je mu jasné, že v duchovním životě nachází svou existenci.

Nejlépe tuto předtřídu charakterizuje důraz na pohybové aktivity, pomocí nichž se člověk učí rozumět vlastnímu tělu a vnitřnímu prostoru.

Z hlediska šikharina lidé z této předtřídy jsou zařazováni mezi začátečníky. Z hlediska organizace kul kuláčárja umísťuje tyto lidi do vnější kuly.

Předtřída (2) embrya

Oplozené vajíčko se uchytilo ve výstelce dělohy a připojuje se k matce placentou. Orgány a končetiny jsou zatím v zárodečném stavu, ale rychle se vyvíjejí. Trvá to přibližně sedm týdnů.

Člověk se v této předtřídě pevně uchytil. Ukotvil se u Zdroje, což neznamená učení konkrétní duchovní či náboženské skupiny, ale to, že ví, že k cíli vede cesta jen skrze sádhanu. Postupně mu dochází, že pohybové aktivity jsou sice dobré pro zdraví a dobrý pocit z vlastního těla, ale k duchovnímu cíli samy o sobě nevedou: seriózní duchovní cesta nemůže existovat bez meditace. K meditaci ale vede cesta skrze pránájámu, a v této předtřídě je proto dáván důraz na vedení dechu po těle, na pozornost a související techniky. Aspirant se obeznamuje s mapou mikrokosmu pomocí čaker, nicméně ještě není uveden do mandalické praxe. Začne se věnovat vizualizacím. Tuto předtřídu charakterizuje vědomí, že k seriózní sádhaně vede cesta jen skrze pokročilé techniky, které jsou zde aplikovány od zárodečných stadií a postupně se rozvíjejí. Plně rozvinuty budou až v následující předtřídě.

Aspirant pokračuje ve zvládání etických pravidel a začne studovat teoretické základy duchovních tradic. Praktikuje mantry a málu. Pokud mu to domácnost dovoluje, zařídí si doma oltář, před nímž denně cvičí svoji sádhanu.

Z hlediska organizace kul kuláčárja umísťuje tyto lidi do vnitřní kuly.

Předtřída (3) plodu

Mezi osmým a dvanáctým týdnem orgány a končetiny včetně prstů dostávají konečnou podobu a diferencuje se pohlaví. Ve zmenšené míře je zde už vše, co tvoří člověka. Fetální období končí narozením.

Jestliže první předtřídu charakterizovalo vědomí těla skrze pohyb a druhou vedení prány v mikrokosmu, potom třetí předtřída plně rozvíjí všechny naučené techniky a soustředí se na meditační praxi, která ústí v mandalickou sádhanu. Zde je člověk obeznámen se všemi technikami, které jsou základem seriózní sádhany: pránájámou, pozorností, mikrokosmem, mandalou, vizualizací.

Tato předtřída na konci ideálně „plodí“ šikharina, jinými slovy, lidé jsou zde pomalu přiváděni k náročné praxi šikharinů, kuláčárja připravuje uchazeče na podmínky třídy novorozeněte.

Aspirant musí dobře zvládnout pránájámu (8+8 máter) a další odvozené techniky. Jsou mu vysvětleny čakry ve smyslu bhuvan (ale bez bhuvan), pomocí nichž vytváří specifický ezoterní mandalický prostor. Používá mantry, vizualizuje božstva i prostorové symboly čaker. Musí být schopen udržet si pozornost a neztratit niť. Musí zvládnout sádhanu za striktně přesnou dobu (s pomocí časomíry). Je uveden do čtyřnásobného rituálního rozdělení cvičebního prostoru, pod jehož ochranou vstupuje do mandaly a vystupuje z ní.

Samo sebou se rozumí, že v této podtřídě už aspirant umí sedět a vytrvat v meditační poloze. Etické a další zásady jsou mu zcela jasné. Člověk se v této předtřídě musí věnovat přehledu indické filozofie, především musí znát základní principy sámkhji a šivaismu.

Aspirant již má pevně zafixováno, že cvičí s málou ráno i večer, což považuje za zcela přirozené a normální; bez tohoto cvičení by nemohl ani ráno vstát, ani večer ulehnout. Tuto potřebu cítí svým srdcem, nikoli proto, že je mu to přikázáno.

Z hlediska organizace kul kuláčárja umísťuje tyto lidi do ezoterní kuly.





Samotné třídy šikharinů následují až nyní.


Třída (1) novorozeněte

Zde už je sádhaně se věnující člověk zván šikharinem. Je mu rozšířen duchovní obzor a postupně začíná chápat, proč dosavadní předtřídy jsou jen přípravnými. Šikharin je zde novorozenětem. Vstoupil do života. Pravidelně cvičí každý den, což naplňuje celé jeho bytí.

Přijímá navanava učení. Navanava – české slovo „nové“, anglické „new“ i sanskrtské „nava“ mají společný indoevropský etymologický základ. Nava v sanskrtu ale znamená rovněž číslo devět. Název navanava učení je tedy taková slovní hříčka. Na jedné straně je to „nové“ učení pro „novorozeně“, na straně druhé rozvíjí učení „o dvou devítkách“. První devítku představuje devět bhuvan, druhou devítku devět vimán. Bhuvany nahrazují čakry, které se zde jasně ukazují jako příliš jednoduché a nedostačující k hlubšímu vysvětlení mikrokosmu.

Nejprve se šikharin dlouho věnuje zvládnutí devíti bhuvan jak filozoficky, tak i prakticky v sádhaně pomocí mandaly. Je mu ukázán striktní meditační systém se 108 (9×12) ádhárami, které musí umět správně vizualizovat. Každá ádhára má vlastní mantru. K cvičení se váže řada dalších konceptů.

Je-li po delší době dobře ukotven ve cvičení s devíti bhuvanami, může přistoupit k učení o devíti vimánách. Pod každou vimánou je devět bhuvan, stejných, ale jiným způsobem; všech 81 možností si tedy šikharin musí být schopen zcela jasně rozlišit a konkretizovat. V tomto bodě začíná chápat svět, sebe, lidstvo. Je to jasná struktura, do které lze zařadit doslova vše.

Je-li jeho praxe po dlouhou dobu stabilní, je obeznámen se sádhanou řízeného vychýlení osy v komplexu vnitřních a vnějších kvadrantů.

Skenováním mikrokosmu pomocí mandaly objevuje karmy, které následně řeší. Zná tříbodový systém řešení karmy. Je uveden do teorie paribháv, což je nadřazená koncepce teorie karmy (karmy jsou částí paribháv).

Šikharin se zajímá o biologii člověka, měl by prostudovat přinejmenším středoškolské učivo. Ve vyšších třídách budou z anatomie a fyziologie odvozené znalosti důležité.

Šikharin se začíná zajímat o posun v káladžále, aby byl schopen věnovat se sádhaně celý jeden den v každém týdnu. K tomuto stupni vedou kroky, které mění celkový životní postoj šikharina, co od života chce a kam doopravdy směřuje.

Třída (2) kojence

Jako kojenci se šikharinovi konečně začíná jasněji jevit Cíl (prso, Nauka), který hledá a z něhož nasává Život. Zatím ale musí být něžnýma rukama matky (učitele) pozvednut k prsu a napájen Naukou, sám se tam nedokáže zvednout. Nemá schopnost vnímat matku jako matku ani to, že prso patří matce; vše má zamlženo a vnímá dění pouze instinktivně a v hrubých obrysech.

Přijímá učení o bhuvángacích neboli učení o specifickém propojení údů s trupem-hlavou skrze bhuvan. Na prvním stupni každý úd (paže a nohy) má devět korespondencí s bhuvanami. Na druhém stupni se k nim přidávají korespondence vimán na prstech atd. Na třetím stupni se každý prst atd. rozdělí na devět částí podle rozvržení, v němž pod každou vimánou je devět bhuvan. To vše zkoumá za pomoci různých schémat zapojení v mandale. Počet ádhár podle jednotlivých zapojení mandaly náročně stoupá na mnoho set. Každá ádhára je pro šikharina naprosto specifická, je jedinečně pojmenovaná a je na nezaměnitelném přesném místě. Čtvrtý stupeň přechází do světa sahasů. Zatím ádháry neobývají božstva.

Šikharin zde zvládá vizualizaci vnitřních orgánů na jejich správném místě ve vlastním těle, tedy ne externě, v mysli jakoby „před sebou“. Vizualizace je propojena s receptorovou odpovědí vnitřního prostředí. Podle učebnic anatomie dále zkouší vizualizovat i obratle, obeznamuje se se všemi kostmi, v hrubých rysech i s lebkou. Biologický systém zatím není propojen s ezoterním systémem mandaly a šikharin se jim musí věnovat paralelně zvlášť.

Třída (3) batolete

V předcházející třídě si šikharin již vycvičil své údy, proto zde jako batole se již může batolit. Začíná objevovat multidimenzionální prostor a vůbec Svět, který předtím nevnímal. Jako batole musí být ale rodičem (učitelem) stále usměrňován a hlídán, aby někam nespadl či si neublížil. Jako batole nerozumí Světu ještě dost dobře a není schopen vidět nástrahy.



Další podrobnosti zatím nejsou zveřejněny.