Džály

Rasa Ravi

Džála v sanskrtu znamená spojení, propojení. Džály v Nauce jsou jakýmisi paralelními vnitřními systémy. Džály mezi sebou mají určitý přesah i vazbu a společně tvoří komplexní konstrukci Nauky. Džála v sanskrtu rovněž znamená pavučinu, což je dobrá analogie; vlákna pavučiny jsou mezi sebou nejen propojena, ale rovněž paprskovitě vedou k společnému středu, k Nauce.

Sádhanadžála

Sádhanadžála je spojení šikharina s Naukou prostřednictvím sádhany, což jinými slovy znamená, že se šikharin věnuje sádhaně. Sádhaná je odstupňovaná podle připravenosti šikharina. Sádhany přibližuje příslušná část korpusu Učení. Každá konkrétní sádhaná vychází z jednoho či vícero tzv. druhů sádhan. Ty jsou specifikovány a vysvětlovány v článku Druhy sádhan. Sádhany lze dále rozlišovat podle toho, zda se jedná o procvičování nebo budování a zda je praktikuje člověk sám nebo ve skupině. Tato rozlišení popisuje článek Strany sádhany.

Šikharadžála

Sádhaná se musí někde praktikovat. Šikharadžála se zaměřuje na místa duchovní praxe. Tato místa přibližuje článek Místo sádhany. O samotném slovu šikhara pojednává článek O termínu šikhara. Šikharadžála se zabývá tématy souvisejícími s místem samotným, neřeší mezilidské vztahy a soužití – těmi se zabývá korpus Pravidla.

Šikharidžála

Šikharin je praktikující následovník Nauky. Kdo je či není šikharin, jaké třídy šikharinů existují a jaký je mezi nimi rozdíl, popisuje článek Předtřídy a třídy. Alternativně, a to z hlediska životních etap, se dívá na šikhariny článek Tři životní etapy šikharinů. O samotném slovu šikharin, a proč ho používáme namísto slova, jakým je například jógin, pojednává článek O termínu šikharin.

Šikharin svou sádhanu přijímá buď od šikhary, nebo prostřednictvím kuly. Význam kuly popisuje článek Kula, kulin, kuláčárja.

Káladžála

Káladžála je spojení s Naukou skrze čas (kála), který věnujeme sádhaně. Cvičení ásan se do káladžály u šikharinů nepočítá. Jako začátečník si člověk nejprve musí zafixovat, že se denně věnuje sádhaně, například hodinu. Je vždy důležitější návyk pravidelnosti než jakýsi znásilněný jednorázový výkon. Ve vyšším stadiu už šikharin věnuje celý jeden den v každém týdnu pouze sádhaně. Některé vyšší sádhany bez tohoto stupně nelze aplikovat.

Smysl káladžály se ukazuje například u šikharina, který je schopen dlouho meditovat, ale není ještě připraven přijmout vyšší sádhanu. Jiný šikharin naopak třeba nevydrží dlouho sedět, ale je schopen přijmout vyšší stupeň sádhany. Džály se tak vzájemně překrývají a současně se přizpůsobují individuálně.

Bhávanadžála

Bhávanadžálou se rozumí celobytostní (bháva) zpětná vazba z cvičení, přesněji z bhávany, tj. z komplexní meditační praxe. (Slovem sádhaná označujeme jakoukoliv duchovní praxi, slovem bhávaná pouze složité meditační cvičení, jakým je mandalická sádhaná.) Lze rozeznat tři základní roviny. Na první rovině kulin či šikharin nemá zpětnou vazbu z cvičení, anebo je tato zpětná vazba minimální. Aby s cvičením nepřestal, musí mít disciplínu a věřit, že se časem dostane do dalších rovin. Nezaměnitelnou pomoc v této rovině poskytuje kula, kde se jednotliví kulini vzájemně podporují v disciplíně. Na druhé rovině šikharin už cítí pránické proudy, soustředěním se na určitá místa se nevyvolávají pouze lokální senzorické pocity, ale – v rámci cvičení mikrokosmu – se vyplavují i různorodé karmické vjemy a nekonkrétní obrazce. Šikharin zde může vidět jemné pruhy, toky či záblesky světla – především když své vědomí posouvá po jednotlivých nádí –, nicméně konkrétní viditelné obrazce a obrazy se ukazují až na třetí rovině. Šikharin má na třetí rovině jasnou zpětnou vazbu a rád prozkoumává svůj mikrokosmos. Už to není jen o dodržování disciplíny, ale je to i zábava a dobrodružství. Na třetí rovině se do pránických proudů začne opírat šakti. Vše je zesilováno a vše začíná „žít“. V rámci mandaly je nutno jednotlivé ádháry držet na svých místech, jinak se mohou uvolnit a pomocí oživení skrze šakti mohou vyústit v samostatné, na šikharinovi nezávislé „mocnosti“. Je jen malý krok k nebezpečné magii nebo schizofrenii. Šikharin ale pomocí mandaly a Víry ve Vyšší zvládá všechno dobře. Objevují se viditelné obrazy. Šikharin má přesahy do různých božských sfér, odkud může přijímat i různorodé „pravdy“. Vidí mandalu jako bránu do Života.

První rovina je rovina disciplíny. Druhá rovina je rovina vědomí a prány. Třetí rovina je rovina mystiky, šakti, srdce a bytí.

Přechod z první do druhé roviny při systematické sádhaně je obvykle plynulý, přičemž samozřejmě lze vystopovat různě mezistupně a přesahy. Je-li dosažena druhá rovina, má už tendenci takto zůstat, nicméně je možné, že pokud šikharin na dlouhou dobu opustí sádhanu, spadne zpátky do první roviny. Přechod z druhé do třetí roviny je ideálně rovněž plynulý, ale vlivem karmy (přesněji paribháv) a dalších dispozic může být i skokový. Na to musí být šikharin připraven, musí mít pro Bohyni připravený Palác. Při ideálním průběhu třetí rovina netrvá dlouho a šikharin se vrací zpět do druhé roviny. Postupně tedy má možnost svůj život přizpůsobit nové realitě. Přesahy a mizení z druhé roviny do třetí, a naopak, jsou zcela normální. Trvalá třetí rovina je spíše výjimkou, takový šikharin je spíše ékamunim, který už necítí potřebu komunikovat s „normálním“ světem.

Adhikáradžála

Adhikáradžála zplnomocňuje šikharina jako autoritu (adhikárin) v té či oné oblasti, například k výkladu dané oblasti Nauky, k vedení určitého druhu sádhany apod. Bez zplnomocnění (adhikára) nelze předávat Nauku. Kuláčárja je adhikárin, který svým kulinům v každé kule předává jen tu oblast Nauky, která jim podle jejich připravenosti přináleží. Jiný typ adhikárina je například ten, kdo sice v meditacích není příliš pokročilý, ale intelektuálně je schopen podat výklad Nauky, k čemuž ale byl zplnomocněn. Jiný šikharin, který dlouhodobě praktikuje celodenní sádhanu, může být zplnomocněn k vedení meditačního výcviku, ale nemusí být zplnomocněn k výkladu Nauky.

Adhikáradžála nastoluje konkrétní hierarchický řád. Hierarchie je důležitá, je to struktura, kde každý zná své místo. Hierarchie není o nadřazování se, ale o zodpovědnosti za druhé.

Máladžála

Zde se jedná o propojení žáka s učitelem prostřednictvím mály (růžence). Předpokládá speciální mudru, podle stupně i vizualizaci poloh prstů na kuličkách atd. Má více stupňů. Do máladžály je uveden pouze šikharin, který si našel velmi blízký vztah se svým učitelem a který Nauku bere smrtelně vážně. Uvedení do máladžály je tedy silná vazba; takový šikharin pak cvičí s málou minimálně každé ráno i večer prakticky celý život. Určité vysoké stupně Nauky lze uskutečňovat až po uvedení do máladžály.

Je nutno rozlišit mezi máladžálou výše popsanou a běžnou tradiční praxí s málou, kterou případně cvičí šikharini bez uvedení do máladžály. Taková běžná praxe, i když má svou mudru atd., není totéž, co máladžála. Máladžála je jedinečná pro Nauku. Rozumí se, že ten, kdo je uveden do máladžály, se soustředí na Nauku celým svým bytím.

Hrdždžála

Hrdždžála je propojení Srdcí (hrd) učitele a žáka. Hrdždžálu nelze praktikovat, je to v podstatě postoj žáka k učiteli a to, co k němu cítí a jak se mu otevírá. Nelze to zfalšovat, zaplatit ani zahrát jako divadlo. U máladžály žák sice projevuje silnou vazbu s učitelem i Naukou, ale ještě to neznamená, že je schopen se učiteli v Srdci otevřít. Vysoké stupně Nauky nemohou být bez hrdždžály sděleny.

Tajemství Nauky je schováno za dvojí ochranou máladžály a hrdždžály.